Pochvalte kytky, když kvetou, poděkujte stromům na procházce, že rostou,
těšte se ze zpěvů ptáků, že je můžete ještě slyšet..
je mnoho a mnoho krásy na Zemi a můžeme ji denně rozšiřovat svým přispěním.

Esoterika

Barvy skupina 6. - pokračování

17. června 2013 v 16:55 | LoV.
Rezavá?
Je to červená a hnědá (ta je také složená) a nese jejich témata. Tedy ze škály základních barev se namíchá jako žlutá a červená (přidá se černá).
Jak dojde k negaci?
Buď je barva hodně slabá ve vašem projevu. Pak se to jeví tak, že ji není vidět (Vás také není "vidět") a vy ustupujete ve svém jednání.
Anebo jde o kompenzační chování. Je Vás "vidět" příliš. V tomto případě tlačíme a nutíme druhé do něčeho.
V obou případech jde o to, ustát si svůj střed.

Barvy - skupina 6.

2. února 2010 v 22:38 | LoV.
Purpurová?
Ta barva v sobě sdružuje všech sedm základních a spojuje je i tématicky. Vínově červená obsahuje i modrou hodně červené, v různém poměru, tak vyjadřuje její témata. Ten poměr.
Buď více červené je více dravosti .. Anebo více modré je více mentality.. Tyto kombinace si už jistě po předchozích článcích dokážete odvodit sami. Hodně zábavy při přemítání!

Otázky k barvám - pokr. sk.5

1. listopadu 2009 v 20:28 | LoV.
A hnědá?
Je to "barva" země, hlíny, půdy, zbarvení přírodní. Může vyjadřovat člověka, který má rád přírodu.

Je krásná, ale pokud se nosí jako jediná, jde o stagnaci.

V Přírodě je na podzim převaha hnědé včetně vykukující půdy, ale ... na jaře se zazelená a hnědé rapidně ubývá.

Je zase směsí základních barev. Modrá a žlutá v jistých poměrech dá vznik hnědým odstínům.

Když nějakou barvu někdo nesnáší? Co to znamená?
Když lidé mají nedostatek jedné, pak je příroda doplní doplňkovou. I v duchovním manželství to tak je. Někdo přece musí vydělat na chleba.

Jinak řečeno: když někdo tu jistou barvu "nemá rád", nepotřebuje to co ona proklamuje. Proto ji nenosí. V psychice to znamená, že potkává lidi, kteří mu tyto opomíjené kvality budou připomínat, ať chce anebo ne.

A tu nastane odpověď - já mám ale přírodu rád! To je široký pojem. Vodu, oblohu, pole, luka, lesy.. co? Rád ořete pole, zúrodňujete půdu? Ekologii máte přitom také na zřeteli? Pak se Vás to netýká, hnědou nosíte!

Mít rád má mnoho odstínu - pasivně, aktivně, uvnitř ní, zdálky, na obrázcích, v každém počasí, kvůli ní, kvůli sobě - atd..

Barvy - sk. 4.

22. srpna 2009 v 1:34 | LoV.
A černá?
Vlastě to není barva, taková vůbec neexistuje.
To jen naše smysly něco tak vnímají. Tam kde je světlo, nemůže být černo. Tam kde je černo, nemůže být světlo, nenastává lom ani odraz paprsků, jež zde chybí a tudíž se neprojeví ani barva - světlá, tmavá, žádná.

Když mám dva pokoje a v jednom rožnu světlo, osvítí se i druhý zavřený? Ne. Nyní do něj otevřu dveře a světlo tam proudí, přemístí se, fyzikálními jevy - zákonitostmi.

Z neosvětleného pokoje se černo nevyvalí a neproudí a nepohltí světlo vedlejšího pokoje, i kdyby měl dveře velké otevřené jako zeď. Zůstane tam tma. Naopak to nejde.

Černé těleso se nám jeví to, které nepropustí žádnou vibrací a nepohltí žádnou část světelného spektra.
Jestliže budu nosit takové materiály, šaty, pak dlouhodobě to znamená, že u mně nastane nedostatek energie. Žádnou k sobě nevpustím.

Jestliže však chci cíleně učinit hranici mezi mnou a okolím, oddělit se od šepotu, šustění a rušení třeba na koncertu; pak obleču velmi tmavou až černou se tak si získám hlubší osobní prožitek koncertu a oddělení se od okolí.

Kdo černou nosí běžně, celým tělem vyjadřuje, že se skrývá, že v sobě nic nemá (nepouští si vibrace dovnitř, hlasů, pohledů, aury jiných lidí a věcí), že je tam bez energie, že je prázdný. Možná i nemocný, slabý, depresivní. Není zdravé mít prázdno. Není přirozené být bez energií. Narodili jsme se nazí, nepřikrytí a to je přirozené.

Využití poznatků:
pro celkovou kondici je zdravé chodit nahý - např. v soukromí, lze - li pak venku - na své zahradě kryté od pohledů světa, pustit k tělu vzduch, světlo i déšť.. Samozřejmě přiměřeně.

Otázky k oblečení - sk. 4.

9. června 2009 v 11:15 | LoV.
Jak a co nosit?
My si zcela automaticky podvědomě vybíráme oblečení. Pokud pozorujeme, že dlouhodobě nosíme určité odstíny, pak to je ta barva, kterou tělo potřebuje doplnit.
Když se někdo vyhýbá některé barvě, signalizuje to blok a odchýlení se od této barvy a od jejich témat.

A co bílá?
Je nebarvou. Ona obsahuje a vyzařuje všechny barvy.

Jak se léčí barvou?

1) Tekutiny nepřímo - jedná se o jejich vyzařování na určité místo těla. Existují metody, které používají něco jako flakónky naplněné barevnou emulzí. Směs obsahuje ve vodě a v oleji tutéž nebo různou barvu.
2) Tyto tekutiny mohou být nositeli téže nebo různé frekvence, obdobně jako minerály.

3) Člověk se postaví před zrcadlo a určí si, na které barvě teď potřebuje pracovat. Pozná to svým citem, - chci ji nosit, - nelíbí se mi. Zeptám se zrcadla, jak vypadám a mám odpověď. Nemá cenu se ptát manžel/ky-a a podobně, jen málokterý by řekl "hrozně", spíše uslyším, to je dobré, ale stejně - mohu se na cizí odpověď spolehnout? Když Váš drahý řekne cokoliv, vždy to zůstane jeho měřítkem, subjektivním. Když se pak podívám sama, mohu to vnímat jinak.

4) Barva se také může nanášet rovnou na kůží /k tomu připravená zdravotně neškodná/ aby se tím způsobem doplnil konkrétní neduh. Ona způsobí průchod určité frekvence do těla. Buňky mají vrozenou tendenci vrátit se do harmonie a tím pak ony dovedou celé tělo zpět k harmonii, i k rovnováze mysli (myšlenek)..

Když to má člověk chuť vidět, ty své negace, pak čerpá ze svého "citu" pochopení i pro to co dělá špatně. Uvědomuje si sebe více. Je třeba rozpouštět náš krunýř. To vyžaduje vydržet dlouhodobě a pak se dojde k harmonii.

Inkarnace? - proč - sk. 3.

8. června 2009 v 17:20 | LoV.

Země je místem, kam přicházíme všichni. Jsme lidé nejrůznějších barev i "barev".
Každý si neseme svou osobitou barvu vlastní duše, bez ohledu na to, jak nám fungují čakry. Každá Duše má jiné pochopení, prošla jinou vývojovou třídou, má jinou svou Pravdu a jinou svou Cestu.


Vemte si nám všem známý přiklad:
Vždyť chce-li žák deváté třídy pomoct prvákovi, musí pochopit, že prvňáček stačí zatím jen na něco. Říkat mu ty to zvládneš - je hovořit o sobě a ze "moje PÝCHY". Není to potom pýcha? když se mu nesnažím porozumět a umožnit mu jeho vývoj a jeho individuální jedinečnou Cestu. Možná to je málo přemýšlení anebo naprostá zabedněnost? Ale Láska je to, co každého nechá růst, Duše vede přirozeně a netlačí tvrdě na něj, na vlastníka své Duše, ona si v někom žije a sama ho naviguje.

Když nechám jiné žít jak umí, pak jasně chápu co je LÁSKA, potom ji žiji.
Země je výborné místo pro inkarnaci různých Duší různé třídy a pro jejich další vývoj. Právě ta různost umožňuje rychlé pochopení životní lekce.



Kdyby sem přicházely duše ze stejné třídy, stejné úrovně

(tak jak se říká: vždyť to dělají všichni)
(pro všechny stejné měřítko)
(pak by některý šel bych proti většině, protože podle takových nesmyslných tvrzení by většina měla pravdu.. a má?)

a inkarnovali by se příkladně sami lenoši, lenošili bychom jenom, užíval si dlouho. Ale kdyby se i někomu zrodila v hlavě myšlenka na to, že vstane a půjde něco udělat, současně by vnímal, že ostatní leží a tak by si pravděpodobně také zase lehl. Podvědomý tlak okolí působí i beze slov. Ale jistě by jednou vstal, trvalo by to sice velmi dlouho, vývoj by byl velmi pomalý. A pak by možná po dalším dlouhém čase vstal ještě jeden odvážlivec a ... pak další.

Ale teď je dobré, že tu vidíme různost. I ten, kdo chce pomáhat, musí nejprve pochopit a porozumět druhým v tom, že jejich Duše mají v tomto životě svou pevnou Cestu, kterou musí naplnit.



Možná si někdo řekne:

ta rudá kamna jsou hezká, chci si je pohladit. A já mu řeknu:
nedělej to, spálíš se, nebo dokonce použiji silu-moc, udělám na něj bubu, protože se o něho bojím. A on toho možná nechá a nebo ne ...., ale stále nerozumí a nemá svou zkušenost. Neví oč jde, co by se stalo? Ta záhada láká.



To platí u děti stejně analogicky jako v jiných situacích pro dospělé.
Co se stane, když budeme důsledně bránit dospělému v něčem? Bude se hádat, žduchne nás, nebo rezignuje, ale - pak to stejně zkusí, pokud je pro něho tento život v tomto ohledu Lekcí, aby poznal že kamna pálí, ze slov to nepocítí!



A proto:
Musím dokázat zvládnout nejprve sebe, po té co jsem ho varovala, oprostit se od dalšího svého strachu a svých nároků a netlačit nějak na druhé, dát mu svou důvěru a nechat ho být, nevnucovat svou vůli. To je často pro druhého schůdná a nejkratší cesta, aby on poznal sám Cestu svou.

Když já ustoupím ze svého chtění, čili z jeho Cesty a nechám ho žít, nepřekážím mu, může také on žít! To je pomocí vzájemnou, pro oba, každý se vždy něco učíme, něco překonáváme v sobě anebo vně. Já se oprostím od strachu a on získá svou potřebnou zkušenost a rychleji zraje dále k své budoucnosti.
Pokud se čaker týká:

V prvé řadě potřebujeme dojít ke své srdeční čakře - uplatnit ji a dát prostor druhému, ale i sobě. To je pravá Láska.

Kde je láska je zdraví, někteří lidé nemoc neznají!! Není pravda a je jen mýtus, že člověk má odejít do hrobu se zhuntovaným tělem. Člověk tělesně umírá, když je jeho úkol vyčerpán a jeho předplatné na návštěvu na Zemi skončilo! Může mít a má opustit svou schránku takové kvality - zdravé, jakou obdržel, pokud se o ni dobře staral. Měl ji půjčenou! S rakovinou či AIDS anebo bez nich je čas stejný, jen si ho jedinec zkomplikuje..

Předplatným je Dharma a Karma. Čas stanovený k pobytu je daný. S Bohem se nesmlouvá a to že něčemu nerozumíme, neznamená, že Stvořitel se bude přizpůsobovat svému stvoření. Je daleko příjemnější nebýt na Zemi, být Výš a Blíž k svému skutečnému Domovu....

V nitru přestane burácet jako na Obr. a v dáli zasvitne a do nás zazáří stále větší světélko, které nám bude vše čím dál tím víc "osvětlovat".

Rakovina - sk. 3.

7. června 2009 v 15:51 | LoV.

Poznámka:
sk. - označujeme konec jakéhokoliv Celku, zařazeného do Kate: Esoterika.
Označení slouží jenom pro orientaci, aby bylo poznat, odkud kam jsou návazné články a kde už ne.
..............................

V 90% je zjištěno z výzkumu, že touto nemocí onemocní lidé, o kterých jejich okolí, které je dobře zná, říká:

jaká nespravedlnost, to byl přítel ten pravý, pro všechny ostatní, snažil se a pomáhal.
Ovšem Rakovina si to nemyslí. A přesto vše lidmi řečené - šel špatně, nešel svou Cestou.
Není totiž možné, aby někdo vůbec jakkoliv onemocněl, je-li v harmonii. Pokud to nevíme my hlavou ani srdcem, máme smůlu a potřebujeme se vyvíjet víc. Jestli nechápeme, že by nám pomohlo se řídit Zákony pro stvoření od Stvořitele, pak celé Stvoření je citlivé a funguje tak dokonale směrem k nápravě, protože ono to ví, má to v sobě dáno.

Bible říká, že můžeme hřešit proti leckomu - ALE:
"Proti Duchu Svatému hřešení nebude odpuštěno".

Co učinil ten přeobětavý člověk? Ten, který se nyní potýká s rakovinou?
On vlastně hrubě dlouhodobě vytrvale přestupoval duchovní Zákon. Zákon jež hovoří o možnosti pro každou bytost:

"o rozhodovaní a svobodné vůli dané člověku, ať už se rozhodne jakkoli. Vždy to je jeho věc, jeho cesta a jeho vývoj. A špatná cesta je přece jen jeho cesta".

Onemocnělý ale bránil jeho naplnění. Bránil přirozenému běhu možná karmy atd. .. Bránil vývoji jiného člověka, rušil a či odstraňoval "překážky", tedy učební materiál, bez něhož nikdo nejde dál a výš.

Tito lidé se brání poslechnout řád panující v Přírodě, jejíž jsme součásti!

Není to příroda, kdo vládne, jak se rádoby falešně říká. Ona je také pod Mocí Jediného. To si je potřeba intenzivně ujasnit. Ona nemá moc. Ona se chová tak, jak je ji Jediným určeno.

A rakovinou onemocněvší lidé se vzdálili od Jednoty, tím i od společné zdravé pozitivní živoucí energie.

Proč?
No kvůli svému přesvědčení, kvůli svému myšlení, díky vlastnímu mozku, svému panovníkovi, kterého poslouchají už zcela automaticky, svůj rozum. "svoje, moje, můj..."
Jeho povýšili na Pána a tak se vzdálili od přísunu živin pro sebe, od energie pro celé stvoření, pro zvířata, rostliny, nerosty, člověka. Proto jeho zdravé buňky umírají. Rozmáhají se tam svéhlavé buňky, které neposlouchají daný řád, které tím ukazují, oč jde. Tělo hovoří a napovídá.
Umírá naše tělo následkem toho jednání a živoří dlouho či krátce. A my máme sice další možnost, poučit se jindy, ale ne v tomto těle. Zabývat se více sebou, ne druhými přespříliš.

Fialová - sk. 2.

5. června 2009 v 18:22 | LoV.

Korunní čakra, ta se také týká témat červené a modré, které jsou více schované a nejsou vidět.
Je-li tento fialový "člověk" v harmonii, je úžasný a má přímé duchovní napojení. Ne nadarmo mají kněží a jiné duchovní osobnosti fialová roucha, někde i soudci aj.

Fialová znamená dar, přináší jasný pohled a povědomost o tom, co je harmonie, takový stav:
aby mohl být vedle sebe beránek a vlk. Je to ráj.

Mají jasný pohled a cítění pro to, co je ráj, nejraději by ho snesli na Zem. Je to barva služby, ochoty, pomáhaní druhým, víry, která mě vždy plní novou nadějí.

Její uplatnění, vzhledem k barvám u spodních čaker, je velmi obtížné. Oni velmi moc chtějí pomáhat druhým a zapomínají na sebe. Slouží do úmoru, nakládají na sebe břemena druhých a už dávno nevidí, že ti druzí jsou stále silnější než oni sami. Co vidí je to, že jsou hodně sami, všichni je cestou předběhli a ani se neohlížejí, hopkají si lehce bez těžkých břemen před ním služebníkem a ani je nenapadne, zda on za nimi to ještě zvládá.

Ten člověk ví, jak vypadá harmonie a že tam, kde je takový stav, se nekřičí.

Co se ale stane, když ta červená, ten hněv se zastaví, drží se v nitru a dlouho jej ovládají a dusí v sobě? Protože jsou napojeni na velkou sílu, a právě přesto - stále jsou jen lidmi.
...

Co dělá "fialový člověk" špatně? Nese těžká břemena možná mnohem silnějších lidí, než je sám, jiných. A tím jim brání porozumět a poznat jaké to břemeno je, tu starost aby ji mohli vůbec také poznat. On už si to ani neuvědomuje co za ně nese, druhý to také nepozná, mine své šance a koneckonců pak umírá. Oba umírají, oba činili "špatně". Naskýtá se příliv pocitu nevděku od světa či odjinud provázen otázkami:

vždyť tak hodně a všude nestraně a nezištně a cele přicházel fialový človíček a pomáhal. Tak chtěl. Tak si to přál, tak moc hodně, ….

A to je silné ego. On chtěl. On se měl vzdát žít za druhé, měl je nechat být jít svými cestami. Měl chtít NECHTÍT. Ale nepochopil své nepochopení. A může se cítit ukřivděn? Ukřivdil si sám.

Modrá - sk. 2.

3. června 2009 v 21:30 | LoV.

5. a 6 jsou čakry modré.

Krční čakra hovoří o důvěře, komunikaci o tom, že získám-li pocit, že se mohu na někoho s důvěrou obrátit, řeknu mu také já, co mám na srdci. Je to barva, která vyjadřuje moudrost, intuici. Pokud funguje správně, nemám strach projevit svou kreativitu.

Vyšší čakra na hlavě má zřetelné mimosmyslové dary, např. Intuici. To je něco co mám a nevím odkud, současně vím, že jsem to nenabyla učením. Má ji ten, kdo poslouchá svůj hlas intuice a má odvahu ho poslechnout navzdory tomu, zda si o tom onom myslí, že je to dobré či nikoliv. Když poslechne, pozná že udělal správně.
....
Negativně:

při nesprávné funkci obou modrých čaker se člověk stahuje do ústraní. Nezajímají ho témata běžných rozhovorů, nechce jen klábosit, protože on skutečně vidí podstatu a ostatní mluvení je pro něho zbytečná ztráta času. Ale pak je sám, stále více nemluví, nedůvěřuje, potlačuje co cítí i ten svůj vnitřní hlas.

Je to barva pokoje a míru a on aby ho - klid- si zachoval, jde životem, mlčí a o to víc sebe zraňuje.
....
Tato královská modř inkoustově až načernalá, má prvek barvy červené. A 6. čakra. se proto nazývá Královská, ne nadarmo, neboť to je barva skutečných králů a když naslouchají své intuici, dovedou co vědí předávat dále. Jde o harmonický rozvoj.

Je to také barva hlubokého osamocení ve smyslu, že mi nikdo nerozumí, že jdou všude proti mně a způsobuje to takovou bolest, že člověk může až chtít odejít ze života. Jde také o to, dát takovým svým vtíravým myšlenkám formu a to je těžké.

Zklamal-li se takový "modrý člověk", je hodně uzavřen, své myšlenky nechce vyjadřovat, je jimi zcela zahlcen, nemůže spát.

Hlavou těmto lidem běží úvahy a otázky:

jak to, že jsem to nedokázal říct, vím že jsem to myslel dobře ...

Prvek červené působí, že to dlouho nevydrží a projeví se to tak, že z mlčícího člověka se náhle stane řvoucí na okolí. Červená je barva akčních. U tak vždy tichého člověka by to však nikdo nečekal. To mluví o velké citlivosti, která přesáhla únosnost a teď se to z něj chrlí ven. Hovoří to také o tom, že tuto rovinu nezvládá, ačkoliv již něco z ní v sobě má.

Je to poslední barva a čakra, která může obsahovat bloky!

Vyšší nemohou mít blokády, mohou být pouze nevyvinuty.

Barvy dosud řečené

2. června 2009 v 17:05 | LoV.

Nejprve musíme zvládnou jmenovaná úskalí a teprve pak mohu vyjádřit adekvátně Pravdu mého Já, teprve pak dokážeme druhým přiměřeně říct pravdu do očí, tak aby ji mohli přijmout. Jinak jsme logicky závislí na materiálních zdrojích, bojíme se o ně, o práci od svého "hodného" šéfa. Jak ustát materielní svět?

Když nemáme zvládnutou červenou, nejsme si jisti, že někdo pochopí mou pravdu, nevěříme si, že sami dokážeme přežít, skloníme hlavu a budeme mlčet. A to je o neupřímnosti, o strachu a ne o našem srdci.

Oranžová a žlutá: jaké to bude, když nezvládám své povinnosti, ale jsem závislá na podmínkách ve kterých žiji? I tehdy nařeknu člověku svou pravdu do očí, mám strach a skloním se. Moc a autorita je něco, co každý přirozeně vlastní, co mám a nikdo mi to nevezme, tak nemusím používat moc a sílu na to, abych musela obhajovat svou pravdu. Nemusím se pachtit po mocném postavení dříve, než se odvážím jednat podle své pravdy. Když si nejsem jistá svou pravdou a budu mít určitou moc, udělám na jiného bububu, vždy je tu možnost, že on také udělá na mně bububu. Ale - co když to udělá dřív a víc a já se leknu .....

Zelená: protože srdeční čakra mluví o prostoru, souvisí s tím i jeho hranice. O tom jak velký prostor potřebuji, abych naplnila to, co mám ráda, kde mám hranici. Když si neumím svou hranici vytýčit, pak jsem vlastník takové zahrádky, po níž se prohánějí davy. Dnešek a hlavně "včerejšek generace 50 let" razil heslo:

urvi co můžeš, jinak okrádáš rodinu, jsi hloupý a udělá to jiný. A lidé stavějí plůtky skutečné i symbolické a chrání to svoje. Ti co jdou kolem, podél vysoké zdi, za níž není vidět, podél ohrad odkud vychází jen chlad, řeknou si, to není moje cesta.

Pak se ale může stát, že nevytyčí žádné hranice. Jste a chcete tu být oproti výše psaným, pro všechny lidi a kdykoliv.

Ale svět, v němž žijeme, neumí využít prostor bez hranic. To je druhý extrém, kam se dostali "lidumilní lidí". Co se stane? Jedni ostatním řeknou:

"podívejte, to je hezká zahrádka, pojďme tam"

a přijdou a dupou sem a tam, utrhnou kytičku pro ty svoje "potřeby". A z naší krásné zahrádky je holá pláň. My jsme zahradníky na své zahradě, dřeme tam ještě pak, když odešli, už ani nespíme, ale stejně tam nic neroste. Najednou zjistíme, že tam nikdo ani nechodí, že už pro ně nemá cenu a přitažlivost. My jsme svým počínáním určili její cenu, její žádnou hodnotu. Špatně jsme to udělali.

V tomto Světě nemůžeme odstranit hranice. Člověk který si neváží sám sebe, nemá své ocenění a dělá víc než druzí, se nemůže divit, že ani oni ho neoceňují. Možná v rodině potřebujeme víc peněz. Ony jsou symbolem, jako souhrn toho, že si vyměňujeme energie tím, co jsme vytvořili navzájem a nabízíme to a zase naopak chceme to, co vytvořil druhý, co nám dělá radost. My jsme to ale svých jednáním ztratili. Už nemusíme osobně jet za určitým člověkem, abychom si vyměnili své produkty. Nemáme ostatně na to. Je to pryč. Nemůžeme si vzít to, co on umí. Své jsme rozházeli jen tak. To se vyjadřuje slůvkem "sebeocenění".

Zda někdo staví vysoké hradby, či zda-li je moc pyšný, anebo nestaví žádný plot - to vše je jen na něm. Jediný správný způsob jak nabýt rovnováhy je dělat to, co mám rád, pak si svého díla vážím, ono mi přináší už moji činností radost, dávám se do toho plně, chci vidět, že i druhým to přináší radost, jsem kreativní. Vytýčit svůj symbolický, alespoň nějaký nízký plůtek, je vždy nutné. A na něj pak zavěsit cedulku: návštěvní hodiny u mně jsou: "od - do". To jistě vyvolá útoky těch, kteří sem dřív chodili jen tak, ale dá vám to čas, aby na vaši zahrádce zase něco vyrostlo a rostlo, dokonce abyste si užívali i odpočinku, neboť proč pracujeme, abychom pak mohli z toho něco mít, zajet si někam, vidět něco atd.. Zelená je hodně důležitá barva. Je barva harmonické lásky na světě. V reálném světě.

Zelená - sk. 2.

30. května 2009 v 23:59 | LoV.

Leží a vyzařuje v našem středu, tam kde máme duchovní srdce, kam rukou ukážeme při slově Já. Neukazujeme si na hlavu, že?

Tři čakry leží pod ní a tři nad ní, proto je energetickým středem. Zelená je barvou přírody, prostoru, rovnováhy, sounáležitosti, harmonie. Má klíčovanou roli v tom, jak dojít do svého středu, jak ozdravět své Já, svůj energetický střed. Je barvou Pravdy a spojuje tři spodní centra.

Teprve když člověk překoná a vyroste nad spodní tři čakry, otevírá se srdeční čakra, naše duchovní srdce.

Červená je nositelem tématu jak přežít ve hmotném světě.
Oranžová nad ni vyjadřuje témata závislosti.

Žlutá je tématem moci.

Žlutá - sk. 2.

29. května 2009 v 20:42 | LoV.
Solar plexus asi 3 cm nad pupkem. Je to nervové centrum, jako křižovatka, odkud proudí energie pro a do našeho fyzického těla. Zde přijímáme v oblasti břicha také asimilujeme potravu. Toto místo mluví o schopnosti přijímat, o síle, kam jsme došli na Cestě za našim individuálním Já.
Je to také barva myšlení, moudrosti, moci. Odznaky hodnostářů a Panovníků byly vyráběny ze zlata. Lesklou žlutou dávali najevo, že se v jejich případě jedná o vysoko postavené osoby. V téže barvě byly ještě navíc i vyrobeny medaile, ozdobné masivní řetězy pro ty, kteří byli někdo v něčem, kteří dostali vyznamenání, podtrženo oněmi kovovými ozdobami, dost nápadnými a cennými.. Zlatá koruna, žezlo a jablko králů jsou královské symboly, symboly moci a organizačních schopností jedince, symboly výkonného práva a rozhodování, zákonů, zákonodárců.

Žlutá barva se pojí se s píli, houževnatosti jít krok za krokem k jasně viděnému cíli a dát tomu řád a pravidla. Dobře rozvinutý Solár bývá u schopných lidí ve společnosti, u studovaných, u lidí s vyšším IQ, u těch, kteří dosahují dobrého postavení ve společnosti, u lidí chytrých. Bývá u těch, kterým jde učení dobře a jsou i filosoficky orientováni.

Ta barva dává moc vidět pod povrch věcí. Mívá ji ten, kdo už mnoho ví a teď je schopen toto vědění sestavovat do velkých smysluplných celku. Tento komplex mu slouží zejména pro odpověď na otázku:

kdo jsem Já?

Má určitou moudrost a dovede s ní nakládat.

...
Ale když je žluté nepřiměřené množství, když vibrace v nás jsou nevyvážené vůči ostatním vlnovým délkám, pak výše psané je jenom zbožným přáním!

Negativně orientovaní "žlutí lidé" jsou velmi přísní a mají vysoké nároky na sebe i na druhé. Jsou příliš kritičtí. Vždy si najdou něco, co není dobře, protože oni to svedou snadno, žlutý člověk dobře rozlišuje. Jsou v tomto negativu a jedovatém postoji a talentu jako Slunce, které osvětluje a nalezne stíny. Žlutá špatně funguje i u takového, který se zaměřuje na každý detail. Ale on detail a drobnost odhaluje a vnímá jako závadu.

Například:
v celé místnosti je u koberce někde malý zoubek, nebo rozhozené třásně a on po něm přejde a tuto věc nepřejde! Poukáže na to... a to je dost nepříjemná vlastnost, puntičkář.
Také mají tendenci bojovat o moc nad lidmi. Oni nemají tu přirozenou autoritu, kdy vím co vím a proto si uvědomuji kolik toho nevím. Kdy se jsem si jist sebou a nepotřebuji si to vynucovat slyšet od jiných, silou a mocí.

Z nejistoty a v nejistotě se pouštějí do nesmyslných bojů o něco, co neexistuje, nebo s něčím, co je neohrožuje. Nedokážou přijmout o sobě pravdy. Nechtějí pochopit, že vlastně málo či téměř nic neví z moře vědění. Proto nápadně vnucují svému okolí to málo co ví, aby to nikdo nepřehlédl, aby byli vidět. Předvádějí že mají pravdu, bojují za ni neústupně a tím způsobem dokazují všem, že mají moc. Vlastě pravda je jen zástěrka, to oč tu jde je jejich moc, jejich vláda, vynutit si dostat se do středu pozornosti, kolikrát za každou cenu. O to jim jde. Být pupkem dění, nejlépe celého světa.

Oranžová - sk.2.

29. května 2009 v 20:39 | LoV.

Ponechává si "pruhy" červené a přidává žluté. Tedy nové téma k popsanému. Oranžová vyjadřuje to, co nás příliš neobklopuje, chybějící radost.

Málokdo se už dnes umí radovat jen tak, ráno vstane a zpívá si, uklízí a zpívá, u práce zpívá - to se vytrácí, stejně jako oranžová barva z našeho života. Tato barva nás dokáže rozjasnit. O vánocích se jedí oranžové pomeranče. Je pozitivně činorodá, nebojácná. Vztahuje se k pohlavním orgánům, močovému ústrojí a sexualitě.

Odráží náš pohled na tuto oblast. Máme ho dobrý, když je funkční a naopak.
Jaké by to asi bylo, kdybychom si vymalovali ložnici oranžově …. No mluvím o tom, protože je to důležitá součást života, ehm.. sexualita.

Negativně se projeví opakem radosti: smutkem, depresemi, závislosti na něčem, strachem. Přirovnání: jako když se v plískanicích vytratí kotouč Slunce z oblohy, cítíme se posmutnělí a celkem dlouho nás to váže ke smutku, od kterého se nelze snadno odtrhnout.

Červená barva - skupina 2.

26. května 2009 v 19:05 | LoV.

Dále vám povím o barvách.

Taková barva ovlivňuje kostrč, přilehlé orgány a dolní končetiny, je zásobárnou naši energie. Není to nadarmo, když se oblékáme do červené (sportovní dresy), když chceme být aktivní, rovnou dělat a ne přemítat.

Lidé pod silným vlivem rudé barvy (např. s obsazením Berana více Planetami..) často nejprve činí a potom snad přemýšlejí.

Rozvahu a _ztrátu času_ intelektuálním lidem vyčítají. Zdá se jim z jejich naturelu, že ti druzí sedí - týká se tzv. modrých lidí.

Ta červená vibrace, kterou oni silně přijímají, jim dává jiné vnímání. Bývají dobrými organizátory, udělají to, co jiní vymyslí, přistoupí okamžitě k akci. A když mohou být akční ani je nenapadne stydět se za to, že nyní pracují na výdobytcích, na myšlenkách těch otravně pomalých, že je realizují. Vědí o sobě, že jsou těmi, kteří věci uvádějí v takovou skutečnost, kterou bude přinejmenším vidět, slyšet.. To byly pozitivní významy.

Když nebude červená vibrace v někom správně fungovat, pak se to projeví negativy. Myslí si, že oni mají vlastní jedinečný řád a svou jedinou pravdu.

Možná, že hodně pracují, což nevadí. Ale to, že také tlačí příliš na ostatní, že neovládají dobře svou energii, že jsou výbušní, že se snadno i často rozčilují se, a že dohánějí modré lidičky k zoufalství, to vadí.

Modří lidé potřebují čas a klid, přístup k práci a její výsledky nejsou od modrých lidiček hned viditelné.

Červení nevidí, že až to modří vymyslí, pak se to stihne za 5 minut. Rudý to nejprve udělá a pak zkoumá dodatečně, zda je to dobré. A pak to předělá, do toho se navzteká, pak je chyba v kladívku nebo v někom, kdo je po ruce a zase začíná znova, až to dopadne. Taková krejčí postříhá látky a zničí materiál a to je škoda. Ukvapenost a rychlosti není kvalitou a šetrnosti. Ve výsledku neušetří ani čas, protože naopak to většinou dopadne, že z 5 minuty jsou dny. Vždyť se musí jít také uklidnit a to té hloupé dřiny, která nevychází jak má, si odpočinout.

Jedna paní říkala: "já jsem byla jednou plná červené barvy, dělal jsem dcerce obléček na medvídka. Dcerka měla 3 roky a nějaký čas jsem ji to slibovala a tak jsem vzala rozhodně asi jeden metr čtvereční látky, to bylo až moc, protože medvídek byl mrňous. Něco jsem vystřihla a nesedělo to. Tak jsem poodstřihla kousek a zase ne. Celý večer jsem stříhala, i když jsem si zprvu myslela, že to spíchnu, že to bude rychle. Pořád to bylo špatně a látky začínalo být tak sotva, sotva."

To je ta akce bez přemýšlení.

Ale pak si paní řekla: "tak už stop, trochu popřemýšlej, kdo jsi, jdi si vedle pro ten metr, jak se ti nechtělo. Proměř si to vše pořádně. A pak to zvládla.

Energie života - 1.

2. května 2009 v 14:26 | LoV.











Pro určitý náhled jistých filosofii je tělo považováno jen za soubor vibrací, což je. Když se odpojíme od energie kolem nás, která je totožná a společná pro celé Stvoření, tak onemocníme. Příčinou je to, že Vesmír viditelný a nezjevený pro člověka má jednotný řád, vládne v něm harmonie, tvoří celek. Je jediným organismem, živoucím, je Jednotou.

My můžeme vibrace našich těl ovlivnit. Ze své vůle změníme kmitočet a pak je to vidět barevně. Na vyzařování skrz naše fyzická těla. Barevnost není stálá a mění se podle toho, jak se cítíme, v čase.

Pokud změnu vibrace použijeme při léčbě, pak nám jde o to, abychom barvy použili jako způsob opravy a obnovení harmonie směrem k danému nejvyššímu Řádu. My víme, jak aura září, když vyzařuje dle daných vzorů Shůry.

Jasnovidce ji může vidět, nadaný k jasnozření to může natrénovat a jiní si vypomohou přístroji.
Je nyní vědecky dokázáno, že buňka, která se "vychýlí" ve vlastním kmitočtu ze své normy, má tendenci se vrátit zpět samovolně ke své přirozené frekvenci. Stavební kamínky těla - buňky dočasně tuto poruch vydrží, ale ne dlouho. Pokud jde člověk dál svou cestou, jež neladí s daným řádem Života, dojde to tak daleko, že vratná možnost už pro celé soubory buněk není.

To je zpožděný následek a okamžik, kdy dojde k projevům i pro nevěřící Tomáše na fyzickém těle. Už to také vidí, nebo cítí, či je něco bolí, překáží.. Teprve nyní lékař dokáže ohlásit onemocnění! Nemoc se však chystala dříve a zvolna a při poruchách na fyzickém těle je již rozvinutá, není to zdaleka její začátek. Teď je poznatelná pro přístroje, pro lidské smysly apod., že probíhá. Ale "závada" je již tak silná, že to konečně "hrubé stroje" pro hmotnou dimenzi detekují, ovšem v okamžiku, kdy struktura buňky se hroutí

Nyní už není možný návrat k úplné harmonii. Teprve tehdy jsme někteří ochotni přemýšlet a udělat něco se svým životem. Kdo má rozum na správném místě, upřednostní gram prevence před 1 kilem léčby.

Energie hmoty, ne-hmoty

28. prosince 2008 v 23:38 | LoV.
Když si uvědomíme, že hmotu lze rozložit na atomy a dál na ještě menší částice okem nepozorovatelné, kůži nenahmatatelné, čichem nečichatelné, sluchem neslyšitelné v jejich aktivitě atd., pak to co je těm malinkatým částečkám společné je jejich neustálé relativné rychlé kmitání. Tyto stavební kameny jsou základem našeho těla jež je v konečné fázi pozorovatelná jako buňka, přesto naplněná vlněním o různých frekvencích.

Lidské tělo vyzařuje jak známo elektromagnetické vlnění, my můžeme pozorovat přímo a častěji přístroji tzv. "barevnou zář" okolo něj, auru. Toto chvění je jemné, neviditelné a tak intenzivní, že je v prostoru kolem nás, ale i v nás.

Meridiány jsou akupunkturní dráhy. Na "drahách - spojkách" jsou tu a tam body, centra, jež fungují jako každé křižovatky známé z běžného života - pro předej energie dál jistými směry.
Tělo není jen to co vidíme, ale obsahuje složitý systém vibrujících zmíněných center, buněk neviditelných i větších atd. Vždyť oku nejsou dostupné k vidění ani ony a přesto díky popularizaci o nich nepochybujeme. Naše vědomí se rozšiřuje a mnozí už nepochybují ani o dalších "neviditelných" věcech a jevech. Hlavní velká centra se nazývají čakry. Patří k nim určitá barva.

Tato centra vibrují na jim zcela určité vlnové délce. Pro tu jsou dostupná a přijímají jen tento rozsah energií, mohou ji samozřejmě také vypouštět, může tudy unikat a vyrovnávat nabíjení anebo dokonce docházet k nepotřebným ztrátám, což se na fyzické rovině projeví potížemi až onemocněním. Někdy jde jen o dráždivost a charakterové výkyvy, trvá-li stav déle, projeví se běžným fyzickým oslabením a následným onemocněním, nebo náchylnosti k infekcím apod.

Můžete si představit, že pro vnik mikrobů se změnou kmitočtu otevírají dveře pro vstup, jakoby se změnila potřebná ochrana, či heslo apod..

/Metaforou může být např.: trezor na klíč, heslo, přístupovou kartu apod. Když je překážka odstraněna, zabezpečení zmizí, je otevřen a útočník může vstoupit../.
  • Čakry
Nejznámějších 7 čaker jmenovaných dle těla odzdola vzhůru:
1. kořenová čakra - červené světlo
2. čakra - oranžové záření
3. čakra - žluté vibrace
4. srdeční - zelená frekvence
5. krční - královské modré vlnění, jako inkoust pro ty co jej pamatují tmavě modrý - indigo
6. duchovní oko - fialová barva
7. nad hlavou - fialkový nádech

Pak jsou i další čakry, 8. a 9. Jsou také nad hlavou, ale obvykle jsou zavřeny a nefungují u lidí dosud jak mají. Jsou příslibem do budoucnosti až lidstvo více dozraje.
U světců je dnes funkčních minimálně 8. čaker!
8. čakra nad hlavou - vypadá jako zlatá svatozář. Právě tak jak ji umělci "vidoucí" naznačili u svatých na obrazech a u soch!

Karma kontra afirmace

23. října 2008 v 19:28 | LoV.

Za prvé - Karma je jiná věc. Proto ještě nemusíme být stále nešťastní a ubozí, Karma čili Zákony dané Bohem na nás dopadají v míře, která je pro jednotlivce únosná a nejde o nepřetržité dění.



Za druhé - Zákony podléhají tomu, kdo je dal a On může člověka z nich občas vyjmout a ze své Lásky a Milosti nám mnohé ulehčit i odpustit tak, že procházíme vlastními setbami pouze v náznacích, ne naplno. Nikdy nezažíváme nic, co bychom sami nezpůsobili jiným lidem, věcem - kdykoliv v nekonečném čase zpět! To, že si nepamatujeme je pro nás jen dobře. Kdo ví, jak bychom žili, když bychom věděli, co je před námi, protože víme a vidíme co bylo za námi. Je to dar, to zapomnění a možnost nastartovat nyní Jinak.

Za třetí - ale přesto můžeme současně jít životem tak, že si o Jeho pomoc říkáme a spoléháme se na ni. Protože, ti, kteří si myslí, že žijí podle sebe, anebo si stále dokazují, že sami svůj život řídí, tak ti v tomto případě jsou Bohem plně respektováni, tedy jejich "Svobodná vůle" a samozřejmě i s důsledky s tím spojenými!.

Za čtvrté - Duchovní svět není Tam někde a Někdy či Jednou anebo Potom. Je tu, je tady stále kolem i v nás, ve všem a v každém, je stále Přítomný neznaje našeho Času a je nám také a proto stále ku Pomoci, pro Ty, kteří žijí v této myšlence, že nejsme Pozemšťané, ale že jsme děti, které na Zem přišly na chvíli a proto tu budou jen dočasně a ví, že Síla, Moc a Domov je tam, kam se budeme vracet ze současného výletu na raketě vesmírem = Zemi. A proto z Domova vždy a i te'd lze čekat veškerou Podporu. Duchovní svět nepodléhá našemu chápání času, vzdálenosti, hmotě a smyslovému tělesnému vnímání atd. Duch vnímá svými smysly, od pozemských se lišícími. Hmota není pro něj žádnou překážkou. Asi jako když nastavíme síto s oky mikrobům - nevadí jim to, ani si nevšimnou.

Za páté - všechny dimenze a to: hmotná, astrální, mentální, duchovní - jsou souběžné a prolínají se. Vyšší je kvalitnější a může ovlivnit nižší. Nejvyšší je oblast Ducha v duchovní dimenzi, čili Boha - centrum.
...........

Věty, či malé modlitbičky, přání a poděkování se nazývají AFIRMACE. Nejlepší jsou ty, které myslí na druhé lidi, zvířata a přejí jim vše dobré. Ubohé jsou egoistické - jako když si přeji drahé toalety, jídla..
****************************

Zkuste začít vnímat svůj život neodděleně a jinak. Pak se vaše životy se změní. Vaše porozumění také. Na nic nejsme sami!! Nikdo není sám. Vesmír a to i ten neviditelný je plný Bytostí a jsou tu, blíž než si můžete myslet, jsou kolem a jsou i v nás.. V našem nitru je rozměrný nevyčíslitelný nekonečný Život sám. Do něj se navrátíme, z něj jsme přišli skrz tělo matky.

Koincidence jsou odpovědi na Modlitby

17. června 2008 v 15:20 | LoV.
Největší přesuvy v zákulisí se dějí, když je náš vnitřní neklid největší.

Zákulisí jsou roviny našeho Bytí, kam momentálně nemůžeme vědomě nahlédnout, konkrétně se ujistit tělesnými smysly, oč jde. Ale jiné "smysly" jako nekonkrétní pocity dány z roviny jiné, astrální, nás zasahují a my ačkoliv je nedokážeme konkretizovat, cítíme je. Může jít o intenzitu dění jak toho, které jako člověk bereme za příjemné, či naopak. To něco, co se na pozadí člověčí existence odehrává takto neurčitě začneme vnímat a vyšine nás to z normálního spíše hrubozrnného nevnímání, na které jsme nyní zvyklí.

Koincidence se dějí, když jsme ve stavu napjatého očekávání. Esoterika říká, že emocionální náboj a živá představa přitahuje to, po čem toužíme. Také parapsychologie to potvrzuje. Taková para - přepona pro vyjádření "divný, jiný" - psychologie je tedy divná, jiná než běžná, naznačuje, že se zabývá něčím paranormálním, tedy tak trochu nenormálním. Tak jak to nyní v lidská existenci běžně nevnímáme. Je na okraji skupiny společenských věd zvaných souhrnně psychologie. Na okraji ve smyslu dobrém. leč málo se vyskytujícím. Koincidence může záhadně a nečekaně otevřít nové dveře někam, vhled. Teprve ten, kdo ji zažije na sobě si může uvědomit, že život je více než materiální, je duchovně dynamický.

Proto se intenzivně modleme za štěstí druhých, intenzivně celou silou si přejme jen dobré.

Závěr:
Protože kdo dává, dostává........ /Bible. A všimněte si pořadí slov, není náhodné.

Léta odchází.. zkušenosti přichází

14. června 2008 v 19:54 | LoV.

Léta přináší zkušenosti

*) Poznámka:
Kdysi před léty po přečtení této fantastické kvalitní knihy, zůstaly ve mně některé dojmy, o které se nyní dělím. Nejde o opisování textů, ale o vysvětlení některých úvah a pojmů, tak úplně každému ne běžných. Je to monolog nad některými jejími prognózami, které se plní a budou plnit.. to člověk pochopí, jak léta jdou.. některá stěžejní místa však musím krátce a volně, věrně jen obsahem uvést pro ty, kteří knihu nečetli apod..


Kritické množství - koincidence, které utvářejí náš život

Tajemství začíná
Bezejmenný hrdina stejnojmenného románu se náhodou setká se starou přítelkyni, když neví co se svým životem dále. Od ní se dozví o Rukopisu, který vysvětluje smysl lidské existence. V noci se mu zdá sen o povaze koincidencí, které se týkají setkání s někým, kdo má pro něj důležitou informaci. Nato odlétá pryč tam (do Peru).

První poznání
Rukopis je nalezen v Celestinských zříceninách, odtud název.
Někdy pociťujeme neklid, stísněnost, nebo pocit, že něco postrádáme. Pak nás překvapí událost, která s hledáním souvisí. Záhada Vesmíru, který nás sune vpřed, jakmile jsme bdělí a hledáme. A reagujeme!

Co je koincidence?
Pochopení koincidencí je základem Poznání, které nám ukazuje, že vesmír reaguje na naše vědomí a očekávání - vytváří "náhodné" příležitosti. Setkáváme se tak s tajemstvími života, která je mimo sféru našich logických zkušeností a uvědomujeme si jejich realitu, pokud si ji dokážeme uvědomit.
Jakmile se naučíme klást správné otázky a udržet je ve vědomí v očekávání na odpověď, pak pochopíme, že koincidence je reakcí na archetypní pohyb v hlubinách naši duše.

Podle Junga:
ve chvíli běžící koincidence dochází ke změně rovnováhy psychické energie v nevědomí a vědomí. Část energie z podvědomí se uvolní a to nás vzruší:

Přiklad:
..právě jsem ti chtěl telefonovat a ty vcházíš..

Cvičení:
Jak rafinovaná je naše nevědomá mysl, můžete poznávat sami. Pohrajte si s tzv. každodenními "náhodami". Vraťte se k nim a vzpomeňte si, co předcházelo a co následovalo.

Vzpomínejte:
Když jste se s někým domluvili, že něco proberete. Pak přišel někdo další, nebo právě u sousedního stolu, anebo v TV, anebo na přednášce jste se dověděli správnou odpověď. Vy A a domluvený jedinec B jste oba spustili běh dění, na které pro vás Vesmír zareagoval v odpověď a "dohodil" vám dvěma potřebnou odpověď jakýmkoliv na Zemi možným způsobem, jež zvolil Vesmír sám. Vaše přání po odpovědí však muselo být hodně intenzívní!

....................................................................................................... C - příčiny a následky
. . . . . . . +
A -cesta příčiny a následku . . . =
+
B - příčiny a následky . . . . =
A + B = C
A a B se domluví a kauzálně - logicky se sejdou k projednání záležitosti. Ale C jim nevědomky volá, že má něco o tématu, aniž ví, že se o něj zajímají - akauzálně (nelogicky) synchronizmus.
V daný čas zcela nepochopitelně se nějak do toho vmísí přesně to potřebné = Synchronismus.

Celestinské proroctví říká

8. června 2008 v 11:11 | LoV.
Celestinské proroctví /podle: James Redfield a Carol Adrienne/






Devět poznání

1. Kritické množství - jedinců se duchovně probouzí.
(je minimálně potřebné, aby ovlivnilo ostatní "spící")

2. Prodloužená přítomnost - nový a úplnější světonázor nám ukazuje skutečný smysl života a povahu vesmíru.
(jak vidíme, věk života se prodloužil)

3. Záležitost energie - uvědomujeme si, že nežijeme v materiálním světě, nýbrž ve vesmíru dynamické energie, vše je posvátné pole, kam člověk soustředí pozornost, tam jde jeho energie a ovlivňuje ostatní.
(známe a stále častěji užíváme tady se valí energie, z něho vyzařuje síla, radost..)

4. Boj o moc - je způsob, jak druhé nutíme, aby nám věnovali pozornost a tím energii, je to oslabuje a odporují, to je příčinou všech mezilidských konfliktů.
(opak vyzařování lásky je když nás někdo vysává, aniž bychom chtěli vydávat, tím nás oslabí, některé)

5. Poselství mystiků - nejistota a násilí končí, když jsme spojení s Já v nitru, to se projevuje optimismem, živostí a pocitem lásky ke všemu, bez spojení je to předstírané.
(nehybný pokoj je tam, kde je Bůh)

6. Překonání minulosti - manipulaci s druhými si můžeme uvědomit, když jsme ve stresu, jakým způsobem je okrádáme o energii. Jakmile si to uvědomíme, spojení s Já se stane stálejší a objevíme svou vlastní Cestu a poslání, jak přispět světu.
(utápět se v sebelítosti a otravovat vzduch druhým nám dočasně pomáhá, to je sobecké a zbytečné)

7. Zapojení do proudu - pochopením poslání sílí proud koincidencí (blahých shod), které nás vedou k cíli. Hledáme odpovědi a poté nás sny, intuice a moudrost druhého synchronicky potkává.
(kdo je laxní, se zpožďuje za většinou)

8. Mezilidská etika - výskyt rozhodujících koincidencí zvýšíme, když se každého člověk pokusíme povznést, v romantických vztazích však pozor na ztrátu vnitřního spojení. Dětem tak poskytujeme bezpečí a prostor k růstu. Tím, že vnímáme krásu každého člověka, zvyšujeme pravděpodobnost, že uslyšíme synchronické poselství.
(právě jsem na Tebe myslel, také jsem to chtěla udělat..)

9. Vznikající kultura - rosteme ku stále vyšším energetickým stavům, až se tělo promění v duchovní formu a tato dimenze se spojí s posmrtnou, která ukončí koloběh rození a smrtí.
(pomalé vibrace registrujeme našimi smysly, čím jsou vyšší, tím více nám "mizí")

Vysvětlení, nakopnutí pro rozvinuté, uvedené v závorkách přidáno autorem LoV.
 
 

Reklama