Pochvalte kytky, když kvetou, poděkujte stromům na procházce, že rostou,
těšte se ze zpěvů ptáků, že je můžete ještě slyšet..
je mnoho a mnoho krásy na Zemi a můžeme ji denně rozšiřovat svým přispěním.

Úvod pokračuje

21. června 2015 v 8:15 | LoV. |  Mystika
Když byl poté Poutník s nelibostí pozoroval (XI-XV) výsledky akademických svobod, pošetilosti filosofů, zvrácenosti filologů, básníků, přírodovědců, matematiků, hudebníků, astronomů a historiků, když vidí přetvářku umravňovatelů, bláznovství Růžového kříže, bezúčelné operace a sekce, nespravedlnosti právníků a nevědomosti doktorů (XVI), zkoumá rady pohanů, židů a mohamedánů (XVIII). Je nespokojen s jejich náboženským životem a naříká nad nemravností i nejednotnosti theologů. Nelíbí se mu ani římská nádhera, ani protestantská roztříštěnost. Tu najde v ústraní malý a posmívaný houfec, v němž se mu zalíbí, stane se sám knězem, ale je vidlemi násilně vyhozen.
Potom jej vedou k vrchnostem, ale i tu nachází jen nespravedlnost, zištnost, surovost a přetvářku. Knížata usedají na vysokých stolcích, kde jich lze dosáhnout jen pomocí jistých nástrojů. Ministři jim drží před očima skla různých barev a podkuřují jim (Kap. XIX).
Od stavu vojenského (XX) se Poutník odvrací, a když ani u stavu rytířského (XXI) ani u novinářů (XXII) nenajde než mámení, marnivost a pošetilost, jímá jej touha po šťastnějším místě pobytu.
Po dlouhém hledání přichází na hrad Štěstěny (XXIII-XXVI), najde tu však jen boháče, rozkošníky a povýšence, zatím co se v síni nesmrtelnosti (XXVII) umístili vedle hrdinů lupiče, tyrany a žháře.
Následujících osm kapitol (XXVIII-XXXV) je vyvrcholením prvé části, jakoby krizí dramatu. Poutník přichází do paláce královny světa Moudrosti, jehož alabastrové stěny jsou ve skutečnosti z papíru. Po hlemýžďovitém schodišti přijde do síně, kde spatří královnu na trůně, obklopenou rádkyněmi. Vtom přichází v skvělém průvodu Šalomoun. Úřednice královny světa vznášejí stížnosti na nepořádky, načež je vydán vypovídací mandát proti Opilství, Rozkoši a Lichvě. Ježto se však zlepšení neprojevilo, přicházejí stížnosti, že mandát nebyl proveden. Komisaři mají prozkoumat, jak se věci mají. Vracejí se s tím, že nezjistili žádnou Lichvu, nýbrž Ourok, žádnou Rozkoš, nýbrž Milost a tak podezřelé osoby byly opět propuštěny. Šalomoun se nad tím pozastavuje a šeptá sousedovi, že se jen změnila jména, zrádci že zůstali.
Stavové světa přicházejí prosit o zlepšení svobod a dostane se jim výsad a titulů. Chudí jsou odkazováni na vlastní přičinlivost. Žádost slavných se vyřizuje v tom smyslu, že budou po smrti ponecháni co nejdéle mezi žijícími a místo drnem mají být přikrytí těžkým kamenem. Vrchnostem povoleno, aby spravovaly své záležitosti skrze zástupce a úředníky. Stížnosti poddaných jsou anulovány protižalobami prokurátorů. Žaloba žen proti mužům vyřešena tak, že bylo mužům uloženo, aby pro domácí klid ponechávali ženám mlčky vrch.
Po tom všem se Šalomoun nemohl již udržet a pln rozhořčení volá: "Všechno je marnost!" a strhává královně závoj. Pod ním se zjeví opuchlý a nalíčený obličej. Poté demaskuje královniny rady a v čele zástupů, jež jdou za ním, odchází. Je však omámen Přívětivostí a Úlisností, Rozkoší sveden k milkování a nakonec klesá do náruče pobožnůstkářů. Vzácní druhové Šalomounovi, proroci a apoštolé, pozdvihují hlasu svého proti takovému pohoršení a jsou za to krutě pronásledování.
Tohoto pohledu poutník nesnese a když byl ještě (XXXVI) prozkoumal stav umírajících a mrtvých, volá pln zoufalství: "Ach Bože, jestliže jaký Bůh jsi, smiluj se nade mou bídným!"
A tu (XXXVII-XLI) volá k němu hlas: "Navrať se, odkuds vyšel, do domu srdce svého!" Uposlechne a již vstupuje k němu ten, jenž volal, Kristus, jako host, řka: "Tu jsem sobě zvolil palác. Chceš-li tu bydliti se mnou, najdeš tu, čehož v světě nadarmo hledals: pokoj, utěšení, slávu a sytost všeho". A Poutník místo všech knihoven dostane bibli, místo Všudybudovy uzdy přijímá křesťanskou poslušnost a za brýle mámení dostává jiné, kde sklo je Duch svatý a obruba slovo Boží.
Vstupuje nyní do svatyně čistého křesťanství. Dvojí opona kryje vchod: Pohrdnutí světem a Milování Krista. Všechny zákony jsou shrnuty v přikázání: Miluj Boha nadevše a bližního jako sebe samého!
Nyní nalézá Poutník mír (XLII-LI), nyní nalézá smysl celého života. Krista poznává jako střed vší moudrosti, skrze něho dospívá k pravému pochopení všech věcí. Poutní spatřuje i smrt věrných i život po smrti.
A když dospěl až sem, spatřuje (LII-LIV) slávu Boží domácnosti a Kristus k němu volá: "Pozemskosti užívej, v nebeských věcech se kochej! Vůči mně buď povolný, vůči světu a tělu odbojný! Měj hlasné srdce, ale tichý jazyk!"
Vidění zmizí a Poutník děkuje Bohu horoucí, úchvatnou modlitbou.
.............
V "Labyrintu" projevil se Komenský jako umělec dokonale ovládající svůj nástroj, jako umělec, který ani na chvíli nespouští s oka svůj cíl a který dovede vyvažovat prostředky, vedoucí k tomuto cíli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama