Pochvalte kytky, když kvetou, poděkujte stromům na procházce, že rostou,
těšte se ze zpěvů ptáků, že je můžete ještě slyšet..
je mnoho a mnoho krásy na Zemi a můžeme ji denně rozšiřovat svým přispěním.

Březen 2012

Staň se vůle Tvá!

20. března 2012 v 16:44 | LoV. |  Mystika-Duchovno
Vůle má, Vůle Tvá, zvůle lidská pobloudilá, z Vůle Boha..
...
On sám řekl svým učedníkům: "Je pro vás dobré, že od vás odcházím!" Tím nemínil jenom své učedníky v úzkém slova smyslu, ale všechny, kteří i později budou jeho učedníky, aby ho následovali k vysoké dokonalosti, jimž jeho lidskost je překážkou, jestliže na ni ulpívají s radostí. Neboť mají Boha následovat ne všech jeho cestách. Proto nesmějí zůstat jen na cestě jeho lidskosti, vždyť On sám nám ukazuje cestu k božství, když praví: "Já jsem cesta, pravda a život! A nikdo nepřijde k Otci jinak, než skrz mne! A kdo chce vstoupit jinou branou, je zloděj a vrah a je vinen věčnou smrtí!"
. . .

*) Poslední věty se týkají zase něčeho jiného. Mistr ukazuje, že Kristus je Bohem vesmírným a že ti, kteří by si ho představovali jenom tak, jak byl na zemi v lidském těle (ač jeho tělo nebylo tak hrubé jako naše), činí si sami překážky, poněvadž nevědí, že Kristus je Bohem slunečným tak, jako byli všichni Spasitelé, kteří byli před ním a kteří přijdou ještě po něm. Proto je Kristus cestou, že nám ukázal svým pozemským životem, jakými stavy musí člověk projit, aby ho následoval, protože toto vše, co se s Kristem dělo viditelně, to se musí dít s člověkem mystikem uvnitř.
Pozn. překl.
-----------------------
To se týká všech těch, kteří pyšně tvrdí, že mohou sami učinit něco dobrého, ba dokonce, že Bůh chce něco učinit kvůli nim.

Jiná modlitba než v duchu nemá smysl

18. března 2012 v 14:48 | LoV. |  Mystika-Duchovno
Modlit se kde, kdy, jak a proč.

A tady si brání jít po cestě "dobří" duchovní lidé k pravé dokonalosti, poněvadž prostřednictvím chtíče svého ducha ulpívají na lidskosti našeho Pána Ježíše Krista. Proto se ztrácejí jen ve vizích představ, protože pak jen v obraze ve svém duchu vidí věcí, ať už to jsou lidé nebo andělé, nebo lidství našeho Pána Ježíše Krista. A věří oslovení, které poté v duchu slyší - když třeba zaslechnou - že oni jsou nejmilejší, nebo když slyší o ctnostech nebo vadách svých bližních, anebo věří, že Bůh kvůli nim chce něco učinit. Ale pak jsou pěkně oklamáni! Nikdy a nikdy nečiní Bůh nic kvůli nějakému tvoru, nýbrž jen kvůli své vlastí čisté dobrotě. Vždyť každá křesťanská modlitba končí prostě : "Pane, to učiň k vůli svému jednorozeném Synu Ježíši Kristu!"

*) Tady uvádí Mistr Eckehart znova své oblíbené téma. Varuje před koncentraci na lidskost Kristovu, totiž na lidskou Kristovu postavu, čili vůbec na obrazy božství jakékoliv. Jeho oblíbenou a snad jedině známou cestou je jeho způsob koncentrace bez představy, neboť on se totiž domníval, že všechna soustřeďovací cvičení s jakoukoliv představou nebo obrazem jsou nesprávná. O tom jsem už psal ve svých poznámkách v 1. části tohoto dílu. Každý Mistr má v jistých věcech svůj oblíbený názor, dokud je v lidském těle, poněvadž s lidským tělem zbývá i v nejvyšším adeptovi jistá stopa jeho zevního lidského já, které jeho poučení přibarvuje. Indické a jiné spisy mluví však zřetelně o koncentraci a božské symboly, nebo na božské tvary, jako o koncentraci nejsnadnější, protože soustředění bez předmětu mnozí lidé vůbec nesvedou. Že takové zdánlivé nesrovnalosti vedou u lidí nedosti sčetlých a nedosti v mystice pěstovaných k velikým omylům, to je jasné a proto by nikdo neměl zavrhovat pravidla, že mystik má znát především nejpropracovanější možnost. A to proto, že mystika nebyla po tolik tisíciletí pěstována tak usilovně a tolika lidmi, které by dosáhly adeptství tak, jako právě v Indii.
Pozn. překl.