Pochvalte kytky, když kvetou, poděkujte stromům na procházce, že rostou,
těšte se ze zpěvů ptáků, že je můžete ještě slyšet..
je mnoho a mnoho krásy na Zemi a můžeme ji denně rozšiřovat svým přispěním.

Říjen 2011

Od ALB - včetně ALE

28. října 2011 v 20:57 | LoV.
ALBERTUS MAGNUS - německý mnich (1193-1280), doktor universalis, zasvěcenec, astrolog, alchymista, representant magie, považovaný za čaroděje, ale později papežem za blahoslaveného prohlášený. Původně protivník alchymie, přesvědčil se o její pravosti. Z jeho alchymistických spisů nejdůležitější "Libellus de Alchymia". Z magických knih "De secretis mulierum", "De virtutibus herbarum, lapidum et animalum". Z astrologických nejslavnější _Speculum astronomiae" (Zrcadlo astronomie), kde nazývá astrologii vědou vznešenou. Soubor jeho spisů "Opera omnia" vydán byl roku 1651 ve 21 foliantech. Jeho žákem byl Tomáš Akvinský.

ALBIGENŠTÍ - manichaeistická sekta (viz Manichaeismus). Rozšířená v jižní Francii ve XII. st. Nazývána podle města Alby (hlav. město franc. depart. tarnského) Albigenskými. Sekta byla prohlášená za kacířskou. V krutých válkách počavších se v r. 1209. byla vyhubena. Křižáci, vyslaní proti těmto odpůrcům katolické církve, dopouštěli se neobyčejných ukrutností. Tak při dobytí města Beziers pobili veškeré obyvatelstvo v počtu 20.000 lidí, nečiníce rozdílu mezi katolíky a nekatolíky. Je znám výrok papežského legáta Amalricha: "Usmrťte všechno, však Pán Bůh své lidi pozná!"

ALBUBATER - vynikající arabský astrolog okolo r. 500.

ALEF - prvá hláska hebrejské abecedy (viz Abeceda). Odpovídá číslici 1, je symbol člověk. Původu semitského. V češtině Alef značí Býka, což je zevní já, které nutno potřít. Značí tudíž Alef i žáka mystiky, jinde opět adepta. V Alef je zahrnut nejen starý Adam ale i vzkříšený Kristus.

ALEKTRYOMANCIE - (kohoutí věštba), oblíbený způsob opatřování si věštby, hojně rozšířený u starých Řeků a Římanů, buď z kokrhání kohoutů, ale častěji ze zobání zrn. V písku se narýsoval kruh a ten se rozdělil na 24 dílů, z nichž na každý se namalovalo jedno písmeno a k němu položilo obilní zrnko. Do středu byl postaven věštecký kohout a sledován jeho postup sbírání zrnek. Podle toho, jak byla postupně sezobávána, byla sestavována slova věštby.

ALEUROMANCE - (z řec. aleuron je pšeničná mouka) starořecký způsob věštění podle mouky. Apollón jako patron této věštby měl přívlastek Aleuromantis.


Od AKK - včetně ALA

19. října 2011 v 19:05 | LoV. |  Mystéria
AKKADOVÉ - Prastarý národ sumerský. Znalci nejstaršího klínového písma. Žili v Babylónii. Byli prý učiteli magie i samotným Chaldejům, což dosvědčují nalezené amulety Chaldejů s formulemi v řeči arkadské.

AKSAKOV ALEXANDR - (1832-1903) Ruský státní rada, později největší německý spiritista. Jeho hlavní díla "Animismus a spiritismus" a "Předchůdci spiritismu".

AKVARIADY - Létavice, padající v květnu (viz heslo Létavice).

ALASTOR - duch pomsty u starých Řeků. Tak dlouho pronásledoval vraha a třeba i ještě jeho potomky, až krvavá vina byla smyta. V užším slova smyslu byl Alastor mstícím se astrálním duchem zavražděného. Jindy opět je to jakási mužská obdoba bohyň pomsty Erinyí. Alastor je též jménem pro Nemesis. Viz hesla Erinye, Nemesis.

ALAYA - (skrt) Všeduše vesmíru (Anima mundi), universální duše, aspekt Bráhmy.


Citace o znameních a skutcích

4. října 2011 v 22:35 | LoV. |  Mystika-Duchovno
Příliš starostí o dočasné věci a málo o věci věčné, vlastní..
O nich praví sv. Augustin: Prokletí jsou všichni, kteří bloudí na božích cestách! O těchto lidech nechci dále mluvit, neboť ti se řídí svými zvířecími smysly a odlučují se tím od Boha.
Ale někdy také nalezneme "dobré" lidí, kteří příliš mnoho píle obracejí k svým potřebám a hledají své uspokojení přílišně v zevním světě. Proti těm praví Bůh: "Kdo svou duši miluje (tedy ve smyslu tělesném), ten ji ztratí, - a kdo svoji duši nenávidí (ve smyslu, že nedovolí svému nespoutanému chtíči a žádosti), ten ji udrží do života věčného".
Druhá překážka je výhradně proti "dobrým lidem a to znamená vlastně proti sedmi svátostem. Sacramentum znamená znamení. Ten nedojde k vnitřní pravdě, kdo z pohodlí zůstává lpět na znameních, protože těch sedm svátostí nám ukazuje k jediné pravdě.
Tak je m a n ž e l s t v í značka pravdy pro jednotu božské a lidské přirozenosti a pro sjednocení se, které patří duši s B o h e m. Kdo prostě zůstává stát při tomto znamení, ten si staví překážku proti věčné pravdě. Nesmíte se jen mylně domnívat, že manželský život je to, aby muž a žena se spojili, aby se řídili zevními smysly a aby žili podle choutek svého těla. Manželský a svázaný život je jenom tam, kde zachováváme povinnosti, totiž povinnosti manželství, čili "sedmero značek" a sedmero skutků milosrdenství.

*) Zde prozrazuje potají Mistr Eckehart vnitřní význam sedmera svátostí a říká výslovně, že svátost manželství znamená vlastně to, čemu my, mystikové, říkáme mystická svatba. Je to naprosto jasné z vět, shora citovaných. Také říká výslovně, že ten, kdo zůstává stát u zevních znamení svátosti, staví si překážku k věčné pravdě. Mistr Eckehart nemohl tehdy nic říct o mystických svátostech, které vlastně jsou svátosti pravé, protože jako katolický kazatel by si tím byl hrozně uškodil u církevních hodnostářů, ale ten kdo mystice rozumí, může číst snadno mezi řádky, co tím vlastně mínil. Jmenuje svátosti "znameními", tedy zevním znamením, které však bez vnitřní svátosti nemají ceny a nic nezmohou na cestě k pravdě. Pro nás jsou podobné jeho výroky nezvratný důkaz, že to byl veliký mystik a světec, který dovře znal cestu, který jí také až dokonce prošel. Proto jeho slova jsou posvátná.
Pozn. překl.
.....................
A dále jsou zase "dobří" lidé, kteří si sami činí překážky, když příliš ulpívají na lítosti a pokání. Zůstávají při znamení a nenamáhají se dojít k čisté pravdě. K těmto lidem pravil náš Pán: "Kdo je již osušen, nepotřebuje nic, než aby si umyl nohy." To má znamenat, že kdo se čistě umyl s celou lítostí a upřímnou zpovědí, ten se už nemusí zpovídat ze svých starých hříchů - má si jen mýt své nohy. Své touhy a své svědomí má očistit zpovědí z denních hříchů.
*) Zde je zas opatrně naznačeno, že tak zvaná lítost a pokání jsou jen zevními znameními, která nevedou k pravdě, nevedou k Bohu. A výrok Ježíše Krista o mytí nohou je tady úmyslně vsunutý, poněvadž toto mytí nohou patří k prvnímu mystickému křtu, o němž ovšem Eckehart mluvit veřejně nesměl. Proto končí tento odstavec zase jen ve smyslu církevním a mystérium mytí nohou zakrývá.
Pozn. překl.
.....................
Právě tak si činí překážka mnozí "dobří" lidé, když se přespříliš ženou za posvátnou svátostí t ě l a P á n ě, kdykoliv si ji jen mohou opatřit. Užívají nadmíru zevní pilnosti, pokud se týká vnější přípravy, ale nepřipravují se tím k p r a v d ě. Avšak pravda je něco vnitřního a nelze ji najít v zevním zdání. Proto přijímají tělo Páně nehodně, neboť veškeré svátosti nám jen ukazují cestu a způsob jak dojít k pravdě. Proto se nesmíme zastavit u symbolů.
*) Tady autor znovu zdůrazňuje nedostatečnost "znamení" čili zevní svátosti pro toho,kdo chce přijít k Bohu - totiž ku pravdě.
Pozn. překl.
.....................................
Lidé, kteří chtějí jít za duchem, za pravdou, za Bohem, musí se klaněti v duchu a v pravdě. To řekl sám Kristus ženě ze Samaří, která vážila vodu ze studny, když se Ho tázala, kde se máme modlit, zdali na hoře kde se modlili již její rodiče, anebo kde se modlí teď Židé? On ale odpověděl: "Přijde čas, ba již nastal, kdy praví zbožní, ani v chrámě, ani na hoře se modlit nebudou, nýbrž v duchu na místě božím".
*) Modlitba v duchu a v pravdě na místě božím je právě koncentrace do mystického srdce, kde sídlí Božství.
Pozn. překl.
........................
K tomu je třeba bližšího vysvětlení a to, že se máme modlit na všech místech a ve všech dobách.
*) To znamená, že máme provádět mystickou koncentraci pokud možno nepřetržitě, tak jako to činí dnes např. indičtí jóginové a tu je možno konat v každé době a na všech místech, poněvadž boží chrám nosíme v sobě!
Pozn. překl.
........................
Tak napomíná také sv. Pavel: "Máme se radovat v každé době a Bohu děkovat při každé příležitosti a modlit se bez přestání."
Tak se modlí ti, kteří z lásky k Bohu veškeré své povinnosti provádějí s podobnou oddaností, a kteří nestarajíc se o požitky, vycházejí ze svého já a klání se před Bohem pokorně a vše mu zůstavují.
*) To je zase karma - jóga, totiž jóga konání povinností. Viz můj překlad "Karmajoga" od Vivekanandy!
Pozn. překl.
...........................
Modlitbu ústy založilo sv. křesťanství proto, aby se duše odpoutala od zevních smyslů, ve kterých se rozptylovala ve věcech pomíjejících. Když pak soustředění se ocitne v hořejších silách, v rozumu, vůli a paměti, tu se zduchovňuje. A když se k tomu duch pevně drží Boha s celou pozorností své vůle, tu se stává božským. Pak teprve stojí v tom, co označíme pravým zbožněním, když došel ke svému cíli, k němuž jsa stvořen. Vždyť my jsme stvořeni jedině pro Boha a proto jsme také stvořeni podle Jeho obrazu. Kdo toto nesvede pojmout, aby se takto spojil duchovně s Bohem, ten není pravý duchovní člověk: "Bůh je duch, a kteří se mu klaní, musí se mu klaněti v duchu a v pravdě!"
*) V tomto odstavci mluví Mistr o modlitbě ústy, čímž tuto modlitbu jasně rozlišuje od modlitby duchovní čili koncentrace. A také vysvětluje, proč tato modlitba ústy byla v křesťanství zavedena. Rovněž zdůrazňuje, že jen ten, kdo se dovede soustředit na Boha do nitra, jen ten je pravý duchovní člověk a nikdo jiný.
Pozn. překl.
.............................
Přitom samozřejmě si jsi vědom, že veškerá rozmanitost jevů během modlitby musí být vyloučena: také lidskost našeho Pána jako něco zvláště přítomného, neboť Kristus sám řekl k svým učedníkům: "Je pro vás dobré, když od vás odcházím, neboť kdybych od vás neodešel, tu Utěšitel, Duch Svatý, nemůže k vám přijít, duch pravdy, kterého Otec pošle v mém jménu!"
*) Duch Svatý se jmenuje duchem pravdy proto. že dává člověku, do kterého vstoupí, dar proroctví, čili vnitřní slovo.
Pozn. překl.