Pochvalte kytky, když kvetou, poděkujte stromům na procházce, že rostou,
těšte se ze zpěvů ptáků, že je můžete ještě slyšet..
je mnoho a mnoho krásy na Zemi a můžeme ji denně rozšiřovat svým přispěním.

Květen 2011

Šabd

23. května 2011 v 21:36 | LoV. |  Takový sen
Jsem tichoučká, nehybná a poslouchám koncert. Svůj vnitřní. Trvá několik vteřin. Zleva zní vysoký tón. Pak po chvíli se změní v tiché znění a to ve zvonění, které slyším z obou stran. Hezký zážitek a krásná hudba. Těžko to slovy popsat. Je to šabd, božský chór vyhrává, nebeská hudba zní, a je šíleným štěstím být toho byť alespoň jedenkrát člověk účasten, moci být toho svědkem.
Ve dne jsem na přednášce, ale to co slyším, mi odporuje a nesedí s Bibli. Dokonce to vadí i rozumu.
Občas tu a tam jsem zašla na různé náboženské a duchovní setkání. A to bylo jedno z nich u nejmenované známé "skupiny velké".
Hledím na řečníka a za ním ze tmy vystupuje úplně čirý stín a pohybuje se vlevo z mého pohledu. Dívám se, trvá to několik vteřin. Jsem jak socha, ani nedutám, abych zjevení nezaplašila svou nepozorností, ani nedýchám.
Dál za pár vteřinek ještě vidím geometrické tvary jako stíny, vypadají jako přímkové kůly, jsou dva a vedou šikmo za řečníkem dolů, zůstávají však vnějšími konci vzdálenějšími ve vzduchu, každý z kůlu má jiný úhel náklonu tak okolo 45° více a méně stupňů. Ty tvary tam nemůže nic vrhat. Rozhlížím se. Od čeho by to mohlo být? Není od čeho.
Pak ještě vidím vedle řečníka postavu, která ukazuje na něho a pohybuje se bokem zprava do leva blíž k němu. Cítím, že její gesto je varováním.
.........................
Je lépe číst části Bible jak jsou, nepřidávat k tomu žádné subjektivní výklady dle rozumování, když člověk hledá.. číst a číst čisté slovo, pak se samo začne v nitru vysvětlovat, každému podle jeho aktuálního vývoje a jeho schopností pochopit Pravdu.

Rozvaliny - rozbor

23. května 2011 v 21:31 | LoV. |  Takový sen
I podvědomě myslím na své ratolesti. Na dovolené je vidím tak, jak jsou zvyklí doma. Jen jejich nálada se ukazuje do budoucna vyrovnanější a vstřícnější. Jistě nás v realitě čeká výlet a kluci budou fajn (později se to potvrdilo, měli postele nad sebou a byli jsme u Ještědu).
Touha mého nitra po muži mých snů, po průvodci na mých cestách v životě vystupuje z podvědomí a vstupuje mi do snů. Bylo by dobré nebýt sama. Velmi lehce kráčím vedle něj ve snu, jako v porcelánu, abych se ho "nedotkla" nejen tělesně. Muž je tedy zde osobou váženou a průvodcem, rádcem i pomocníkem vítaným. Takový, který má rád i syny..
Cestuji bludištěm svého nitra, místy jsou zdi pevné a neprostupné, dokonce jsou tu výklenky jako v chrámech a já je probádávám pohledem, co že tam mám? Moje cesta dle vůle míří dál a pryč. Ale nechci se vracet, chci jít s ním a vstříc zítřkům. Nakonec nacházím štěrbinku, která mne pustí dál a nebrání v úmyslech. Ale nebylo to hned ani snadné. Je nutné mít kuráž, protáhnout se skrz ni a je nutné mít odvahu sestoupit i níž z místa, kde právě jsme.
Někdy měníme život za obyčejnější a pro lidi chudobnější, ale výhrou je něco jiného, např. nalezení toho, co mi dělá radost. Nalezení větší svobody, ačkoliv post může být společensky nižší.
Děti zmizely dřív, než se má cesta podle mé vůle začala ubírat do světa dolů, k nižším přáním a pryč od pevné zdi. Když člověk děti odchová, už tolik pozemských jistot nemusí mít, může se od těchto "hradeb" trhnout a být volný jako pták. Trochu jídla, trochu přístřeší, nenáročné přání a přiměřené prostředky do dalších dní stačí.
Ve dvou se jde životem lépe a když se dva mají, když mají jeden druhého, co více mohou chtít.. není nic víc než láska a přítel po boku.
Stalo se to? Ano..
Celkově klidně laděný sen i v době postrádání synů značí, že je vše v poho. Děti odrostly a zařídily si své životy a tak se i stalo.

Rozvaliny

23. května 2011 v 21:27 | LoV. |  Takový sen
..jsou dvě postele nad sebou a spí tam dva hoši, ten nahoře rovnoběžně nad tím dole, je těsně u zdi a to tak, že nemůže skrčit ani nohy. Padá dolu na druhého.
V dalším obraze vidíme spodního chlapce s modřinou na hlavě, ale oba se smějí a na tu příhodu nenadávají. Divím se v duchu, že jim to nevadí, snad je stav jejich postele vůbec nezajímá.
Snad je to výlet, nebo aspoň víkend. Vedoucí se mi líbí čím dál víc. Jdu s ním dolů z hotelu ven. Jsme nyní na chodníku a kráčíme pomalu vedle sebe, mezi nás se vtlačil však Paťa. Říkám, že to chápu. On ho s úsměvem bere vedle sebe s druhé strany. Péťa jde také s námi. Jsem šťastná až radostná, mlčím a dávám pozor, abych muže po levé straně nežduchla, jsme čtyři, já a on a mé dvě děti. Nabízí mi, abych se ho chytila pod paží. Ráda souhlasím se slovy: že to tak bude lepší, protože je to tady dost úzké (nerada bych ho totiž obtěžovala tím, že o něj hloupě zavadím).
Scházíme vpravo od silnice na jinou cestičku a jdeme po ní na vršek, kde jsou zbytky prastarých kamenitých zdí kol kolem a uvnitř je i několik zachovaných místnosti. Asi rozvaliny starého hradu. Jsou prázdné a temné, ponuré. Kameny jsou šedé. Nakukujeme do asi 3 výklenků a pak se vracíme k silnici.
Ale chvíli kráčíme ještě podél rozvalené zdi, a vyhlížíme, kde bychom ji mohli překročit, či přelézt. Za zdí je místy křoví či naprosto neschůdné okolí. Kde je pěšinka, která nás sem dovedla? Museli bychom se vracet, ale my jdeme mlčky vpřed a ani na mysl nám to nepřichází.
Už jsem myslela, že to půjde. Můj průvodce ukazuje dál na zeď. Je, nejde to, nějak tam končí i trávník.. po němž podél zdi jdeme. Ale nacházíme nakonec přece velmi úzký průchod a za ním neskutečně strmý svah. Jsme si však jistá, já, která veden takové svahy obcházím, že ho i přes tu prudkost sejdu a doufám jen, že mi muž podá svou ruku.
Jsme tu sami dva. Synové nikde a neschází mi, nehledám je, jen to tak vnímám jako fakt. Vstupujeme na vršek a chystáme se sejít..

Bloudění - rozbor

23. května 2011 v 21:21 | LoV. |  Takový sen
Na své cestě životem potkáváme lidi, kteří mají volnost, majetek, svobodu. Ale jsou k nám hluší, neslyší ani na naše naprosto nejdůležitější potřeby. Jsou tak sami sebou zaujatí, že ani neví, kdy už je jiní opustili, jsou majetničtí a chlubiví. K tomu nás mají. Nic nám nedají, ani ze své povahy snad trochu pochopení či laskavosti.. to nemají, na své rysy jsou chudí a my je zatím opouštíme v jejich domnělém pomíjejícím bohatství. Jejich "Příbytek" je prázdný a má mnoho prázdných míst, dokonce ani ty životně nezbytné nemají zbudované..
Na druhé straně "řeky" za "mostkem" ne příliš dlouhým a velkým, zcela bez přechodu a úplně oddělení od těch prvých žijí lidé, podobní chudé udřené luze. Nemají se ani kde umýt, pracují v šerých zapařených neprosvětlených prostorách, žijí na ulicích, s nedostatkem oblečení.. V nebezpečích různých jdou svou bídou a možná jsou bohatší. Vydrží, neškemrají, nestěžují si, mlčí a žijí co se dá. Je jich víc než jeden, je jich nepočítaně a všichni mají něco na práci (dobré i zlé), mnozí se "očisťují" tím co je k dispozici.
Musíme se dostat mezi ty i ty, abychom alespoň na malou chvíli prožili jejich úzkosti a obavy. Můžeme ba musíme poznat i zámky a sídla bohatých. Pak můžeme srovnávat a rozhodovat se, co my sami chceme a kam míříme na své cestě. Co je pro nás bohatstvím a co je svoboda a jaké pocity chceme, a kolik a jaké svobody. Mít prázdný velký dům bez rodiny a přátel - k čemu? Bydlet v tlupách s bezdomovcí a dělat si co libo - určitě?
Jít cestou necestou s někým a sdílet příhody a hledat řešení je dobré. Ale v podstatě nakonec vždy sám za sebe každý se rozhoduje a žije. Ztrácíme známé i přátelé a ani nevíme kdy a musíme jít dál. V nitru máme motor, a ta síla nás žene učinit na své vývojové cestě další samostatné krůčky, abychom dospěli. Abychom se spolehli na sebe.
Na této stezce jdeme a musíme procházet tam, kudy nás Duch (osud, karma..) vede, akceptovat jiné lidí a situace, ale pro sebe zvolit na základě právě těchto krajních různých poznatků, další jiný směr a pokud lze, ten nejlepší. Při vyšší úrovní vývoje, člověk v dobách nouze ví co udělat, je jen jediná možnost. Voláme k Bohu a on nás vysvobodí! Protož jsme jako mravenci pod balvanem, kam světlo neproniká a náš rozum v temnotách tápe jako já v těch uličkách a nenachází cestu ven. Pobíhá v bludišti ačkoliv ví, že chce odtud jinam, ale jak a kudy? To se je třeba ptát. Kdo jiný než Otec sám, nám může poradit nejlépe a ze všech šlamastik nás vydolovat!
Byl to sen, nebo realita. Byla jsem zcela pohlcena děsivým snem a probudila jsem se do této nám známé pozemské dimenze zcela vyčerpaná a zpocená! Ale dokud jsem se neprobudila, prožívala jsem sen velmi Reálně.

Bloudění

22. května 2011 v 14:52 | LoV. |  Takový sen
Přicházíme po mostě z města do leva do starého honosného a jistě drahého domu od jednoho našeho známého, který si je svých majetkových poměru vědom a je na to okázale pyšný. Provází nás obrovskými více méně prázdnými prostorami a já si vzpomínám, že to bylo asi jako v tělocvičnách; vidíme bradla, tyče, prázdná místa, schody..
Nezajímalo mne jeho chlubení, přerušila jsem ho a řekla, že chci na záchod na malou. Nevěnoval tomu pozornost!! Tak jsem opustila místnost a šla sama dál neznámou chodbou a vlevo tam do nějaké místnůstky s betonovou zdi. No nebyl tam záchod a tak jsem se mu tam s chutí vyčůrala na zem, protože mi měl popřát sluchu a říct kde vlastně má to důležité, záchod. Současně jsem nechtěla, aby mne nachytal, ale když pro mne nemá tady ani záchod, ostatní ať si nacpe někam..
Potom jsem chtěla odejít z domu pryč. Kráčela jsem po nějakých zvyšujících se rovnoběžných k východu z baráku. Chtěla jsem konečně se známým odejít. Vyšli jsme z domu a zamířili zase k úzkému mostu a po něm jsme se dostali zpět do města.
Tam jsme se sobě nějak ztratili.
Měla jsem jasnou představu kam jít, a ať jsem šla kamkoliv, připadala jsem si jako v prostorném domě, namísto v městě. Byly tam ulice jako široké chodby a cítila jsem, jakoby tam na mne číhaly nějaké gangy, které mne nechtěly vypustit pryč z "města". Pocítila jsem se jako polapená, jako ve vězení. Prošla jsem dolů nějakým schodištěm, okolo pracujících žen, vypadaly jakoby v prádelně. Nevšímaly si mně. Nebyl nikdo, kdo by mi pomohl. Pospíchala jsem dlouhou ulicí a došla jsem na vodorovnou silnici-chodbu, po jejíž pravé straně tekla řeka, široká. Ulici nebylo lze opustit. Z jedné strany velká a asi hluboká klidná hladina, na druhé vysoké zdi bez průchodů. A tam se po kraji řeky na betonové silnici myli !! mýdlem Číňané či podobného národa lidé, byli polonazí, v kalhotách, a já jsem se otočila zpět a pospíchala jinam. Velmi rychle jsem šla a ve zpětném směru znovu a znovu se snažila a usilovala najít východ, ale zdálo se mi, že tady nebylo úniku.
Krom toho jsem měla stále dojem, že někde jsou tlupy temných lidí, kteří po mne pasou a já mám jen málo času a nepatrnou naději jim uniknout. Prosila jsem Boha, aby mne z této reality uvolnil. Cítila jsme se jako v hrozném životu nebezpečném prostředí, ale nevěděla jsem konkrétněji v jakém. Přesto jsem byla hrůzou bez sebe, že bych odtud neměla už snad nikdy vyjít a měla bych tu zůstat zavřená, mezi cizími a podivnými lidmi. Že bych snad nenašla jakoukoliv cestičku pryč. Chtěla jsem na svobodu a do volnosti, vzpomínala jsem na cesty a jiná města pod nebem a nechápala jsem, jak jsem se do něčeho takového dostala, co se stalo a proč? Kde to jsem?
..........................
Probudila jsem se mokrá a s velkým ulehčením jsem si vydechla, že ona realita je za mnou a že to byl sen, ze kterého sice ne hned, ale přece, mne Bůh vydostal pryč. Bylo mi zase dobře, velký kámen zoufalství ze mne spadl. Přišlo mi na mysl, jak nádherný svět máme a jak jsem šťastná, že žiji tu a že to tak je!! Krásné probuzení.
Nechtěla jsem být ani v prázdném cizím domě, ale pak ani v divném uzavřeném "městě". Leč stalo se. Chtěla jsem jít s dobrým známým, ale náhle jsem se ocitla sama..

Od AČ - včetně AD

19. května 2011 v 15:37 | LoV. |  Mystéria
AČÁRYA - duchovní učitel, guru, u severních buddhistů, Číňanů.

ADAM - symbol vnitřního člověka (nový Adam), ale zároveň i člověka vnějšího, zevního, smrtelného (starý Adam). Adam byl první člověk na světě, který byl stvořen Bohem jako bytost dokonalá a duchovní, nejen podle bible, ale i podle všech tajných nauk. Adam však padnul a proto nyní člověk musí procházet četnými vtěleními, aby dosáhl nového vzestupu, který mu Adam svým hříchem zamezil, stvořiv tak vlastně pro lidstvo karmu (viz Karma). Podle o kultních nauk byl Adam bytostí oboupohlavní (viz heslo První lidé).

ADAM KADMON - (Sefirotový člověk). Podle kabaly má celý vesmír podobu lidskou. Tento kosmický útvar, totiž postavu boží, jejíž tvar má vesmír, jmenuje kabala Adamem Kadmonem, což je vlastně Bůh Jahve. Proto pravil Mojžíš: "A stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu božímu stvořil jej." Proto i kabala tvrdí, že člověk byl stvořen k obrazu vesmíru (Adam Kadmon). Je tedy člověk podle okultních nauk mikrokosmos (svět v malém), oproti makrokosmu (vesmíru). Viz též Hermese Trismegista: Smaragdová deska, nápis "Jako nahoře, tak dole".

ADAMITÉ - sekta v II.st.po Kr., jejímž zakladatelem byl jakýsi Adam. Žili neřestně a bohoslužbu prováděli nazí. Podobná sekta Adamitů vznikla v XIII. st. ve Francii. Do Čech byla zanesena jakýmsi Rohanem asi r. 1418. Týž se nazval Adamem a rozšířil sektu v Povltaví a hojně v samém Táboře, kde jí stáli v čele kazatelé Martinek, Petr Kániš aj. Z Tábora byli později vyhnáni. Usídlili se na hradě Příběnicích, odkud proti Žižkovi bojovali velmi srdnatě a jím byli částečně vyhubeni. V st. XV. se objevují znovu, ba i po r. 1848, kdy byla hlásána volnost, znovu ožili na Chrudimsku. Učili, že přijde církev s takovou nevinností, že budou lidé jako Adam a Eva v ráji, že jeden pře druhým se nebudou stydět. Zavrhovali manželství a žili volně. Modlili se "Otče náš, jenž jsi v nás, osvěť nás a buď vůle Tvá".

ADAMOVSKÁ ŘEČ - (Adamovská jména, viz heslo Přírodní řeč).

ADAR - syn staroperského boha Ormuzda. Vládce posvátného ohně a tím i viditelný obraz Ormuzda, kterýžto se jako každé nejvyšší božstvo projevuje ohněm. Adar je též dechem posvátného ohně, který vše oživuje.

ADÉLMA Z VAYŮ - (roz. hraběnka Wurmbrandtová, nar. 1840). Rakousko-německé jasnovidné a píšící medium. Nejlepší dílo její je "Studien üben die Geisterwelt" a "Visionen im Wasserglase". Byla též mediem léčivým. Svoje léčby prováděla modlitbou. Léčila i na dálku a jako první dokázala, že mnoho nemocí je způsobeno nízkými a zlými bytostmi ze záhrobí. Zabývala se též s velikým úspěchem krystalomancií (viz Krystalomancie). Do češtiny bylo přeloženo "Přírodní duchové a jejich činností" a "Legenda o vývoji ducha".

ADHIBHUTA - (skrt.) Název pro Boha jako Pána vesmíru.

ADHIDAIVATA - (skrt.) Název pro Boha všech bohů.

ADHYATMA - (skrt.) To, co žije v těle, tedy nejen smysly a orgány, ale i Nejvyšší Duch.

ADI - (skrt.) první, nejprvnější, prvotní.

ADI-BHUTA - (skrt.) prvotní element, též titul pro boha Višnu.

ADI-BUDDHI - (skrt.) prvotní inteligence, prvotní moudrost, věčná buddhi (duše).

ADIKRIT - (skrt.) nejprve stvořený, tvořivá moc věčná, nestvořitelná.

ADI-NÁTHA - (skrt.) prvá a nejvyšší příčinnost.

ADI-SAKTI - (skrt.) prvotní božská moc, ženská tvořivá síla.

ADITI - (skrt.) Název pro mateřské božství.

ADITYA - (skrt.) Jméno pro slunce jako Boha, syna Aditi.

ADITYAS - (skrt.) Sedm synů Aditi, jako sedm planetárních bohů.

ADITYOVÉ - (skrt.) Podle indického náboženství sluneční bohové, jichž je dvanáct a kteří svým současným objevením se způsobí všeobecný požár vesmíru.

ADONAI - (semitsky) Můj pane (adon je pán). Výraz pro hebrejského Boha Jehovu.

ADONIS - (Adon je pán) Mythická postava, jejíž původ je třeba hledat v Asii. Adónis jako mladík byl roztrhán na lovu kancem. Z jeho krve na přání Artemidy vykvetly růže. Z jejích slz anemóny. Plakala, neboť jí byl velmi milován. V Řecku slavily se "Adonie". Adónis znamená také sémě, vložené do země a sluncem k životu probuzené. Podle jiné mystérie je Adónis život přírody, jenž odumřel, aby opět ve vší kráse ožil.

ADOPCE - přijetí zednářského člena.

ADOPČNÍ ZEDNÁŘSTVÍ - je takové, kde jsou přijímány i ženy.

ADRABELEK - (Adar = král), asyrský bůh ohně a slunce. Ve středověku jméno ďábla.

ADVAITA - (skrt.) ne-dvojí, vedantická škola filosofická, založená mudrcem Sankaračaryou. Viz hesla Sankaračarya, Džnana-jóga.

ADVAITISTÉ - (skrt.) stoupenci filosof. školy Advaita. Jim není nic skutečného, kromě absolutního Boha. Viz heslo Advaita, Džnana-jóga.

ADYAR - město v Indii u Madrasu. Ústřední sídlo theosofické společnosti. Viz Theosofická společnost.

Citace

14. května 2011 v 22:16 | LoV. |  Mystika-Duchovno
Hořící keř, obuv, láska, možnost a Mojžíš. Ztišení, city a voda, podobenství.
V tom nalezl Bůh moudrou radu a stal se sám člověkem a vlastní silou vystoupil na nebesa. My jsme tedy jeho prostřednictvím jednu pozemskou hroudu vyslali k nebesům a tím patří tedy vůbec země nebesům.
Avšak pro našeho Pána Ježíše není místo jeho odpočinku dosažitelný dříve, dokud se nespojil se svým nebeským Otcem. Neboť jako je Bůh trojjediný v osobách, tak je jediný v božské podstatě a tak všechny tři osoby mají jenom jednu bytost a jeden život.
Tímto způsobem nám připravil náš Pán Ježíše Krista, aby také naše podstata a náš život byly věčné - v božské jednotě.
Druhou věcí, kterou náš Pán dokázal svým vstoupením na nebesa, jest, jakým způsobem se máme připravovat, abychom šli za ním.
Jako totiž duše ze
čtyř důvodů jmenovaných může být naznačena jako světlo, duch, oheň a jiskra božské a nebeské povahy, tak také člověk může být vynesen do výše nebo připraven prostřednictvím čtyř věcí, které jsou nám velmi krásně ukázány ve starém zákoně, Mojžíšem.
Tento Mistr hnal své stádo pohromadě na tajemnou poušť a tam spatřil na jednom božím kopci hořet keř, který nechtěl shořet. A Mojžíš tam chtěl jít, aby tento zázrak lépe viděl. A tu Pán k němu promluvil z keře: "Nechoď dále, ale vyzuj obuv svou!".
Tímto podobenstvím jsou nám naznačeny čtyři dobré nauky, jimiž můžeme být připraveni, abychom mohli za našim Pánem vystoupit na nebesa.
První nauka je vzata ze jména Mojžíš. Protože slovo Mojžíš se vyloží jako "ten, který je vzat z vody". Tak také člověk má býti vytažen ze svého neklidu, ze zuřícího bouřlivého moře tohoto světa.
*) Mystická koncentrace je starými Mistry často naznačována jako utišení rozbouřeného moře.
Pozn. překl.
° LoV./ K uklidnění dojde, když nás city nerozhodí, patří k emocionální oblasti, v astrologii rovněž představovány jak Vodními Planetárními Vládci tak Znameními a vodními Domy. A zcela polidsku víme, že slzy souvisí coby kapalná forma s našimi pocity.
................
Za druhé člověk má své zvířecí smysly a tělesné žádosti umístiti do horních duchovních sil duše. To se má dít tak, aby duše z pozemských věcí byla zdvižena a vynesena k věcem nebeským, neboť jinak Duch Svatý nemůže do ní vstoupit, ani v ní nic působit.
Nad časem a prostorem, v duchu, musí Bůh konat své božské dílo, protože neuspořádané časné věci jsou překážka a zkáze božského vlivu.
° LoV./ časné = pomíjivé.
....................
Když božské světlo vtéká na duchovní bytosti, tu vyvolává život, ale jestliže padá na tělesnost plnou materialismu, tu uhasíná a zachází beze stopy.
A tím je také míněn výrok našeho Pána: "Je pro vás dobře, že od vás odcházím!"
Jeho učedníci poutání byli k němu jako k
člověku, který byl ještě smrtelný. Je jisté, že náš Pán byl ušlechtilejší než vše, co Bůh stvořil, ale když už byl svým učedníkům překážkou proto, že s nimi byl v tělesné přítomnosti, o mnoho-li více musí nám překážet teprve jiné věci, na nichž lpíme a které jsou menší Boha!
Duše tedy musí být povznesena nad sebe a nad čas, chce-li, aby v ní vykonával Bůh svou božskou práci. Ale svatý Augustin učí zřetelně, že můžeme jenom poznáním a láskou se povznésti nad svět. Bez nich nejsme nic a jsme "ve světě".
Za třetí: I když člověk vidí a poznává působení božské lásky, je přece v tomto těle nemohoucí, aby k tomu dokonale došel. Je to právě tak, jako když Mojžíš viděl hořící keř, ale nemohl přece k němu přistoupit. Ale přece jen to chtěl! To je právě láska, kdy se vzdáváme i vlastního života v síle ducha.
Ale to čtvrté, že totiž jako Mojžíš máš vyzouti svou obuv, znamená, že v duši má být uhašena veškerá žádost ke všem smrtelným a pomíjejícím věcem a být z ní vytažena.
Neboť, neodejdu-li od vás, pravil náš Pán, tu nemůžete přijmout Ducha Svatého! A to je dáno třemi překážkami, jimiž trojí lidé se nechávají zdržovat.
První z těchto lidí jsou lidé hříšní, kteří se dávají zdržovat tvory, poněvadž jich užívají proti Bohu a podle svých chtíčů. Tito lidé bloudí, pokud se týká božích cest, neboť tvorové jsou cestou, která vede od Boha.

Duše - pokračování

14. května 2011 v 22:09 | LoV. |  Mystika-Duchovno
Čtyři živly, tělo, duše, duch, Boží jiskra, podobenství.
Třetí Mistr řekl, že duše je oheň. Ten říkal také pravdu, ačkoliv v podobenství. Oheň je totiž mezi živly nejvyšší podle své kvality a nejsilnější ve svém účinku. Nedá dřív pokoj, dokud nedosáhne nebes. Je mnohem širší a vyšší než vzduch, voda anebo země, a uzavírá v sobě ony veškeré ostatní živly. Proto je nebi nejbližší a běží s ním.
*) Zde se dotýká Mistr Eckehart jedné věci, kterou tvrdí všichni velcí Mistři ve starověku a ve středověku, že totiž mezi našim ovzduším a nebesy je jedna oblast ohnivá, která se otáčí společně s nebesy, tedy s hvězdami /vesmírem/. Proto také praví Eckehart, že oheň je nejvyšší.
Pozn. překl.
...............
Vzduch následuje jenom částečně, poněvadž v porovnání s ohněm je hrubý. Voda je ještě hrubší a proto je neschopna projevovat se jako ony živly, ale teče proto do údolí.
Z tohoto důvodu se nazývá duše také ohněm. Poněvadž svou touhou následuje Boha jako oheň nebe a protože také ona nemá nikdy klid dokud nedosáhne Boha.
Ale některé duše jsou naproti tomu hrubšího zrna a ty se chovají tak jako vzduch, jež řadíme k ohni, jemuž je částečně podoben v tom, že také stoupá.
A jiné duše jsou úplně hrubé podstaty jako voda a přidržují se země. Tyto duše nemohou být s Bohem, neboť se rozplývají. - Když vidí nebo slyší něco dobrého, tu se rozvlní a rády by byly dobré. Ale tak jako voda teče sem a tam a nikdy se nezvedne, tak také tito lidé jsou stále v pohybu - a zůstávají vždycky, jakoby je někdo okouzlil, takovými, jakými byli.
*) Zde bychom mohli uvésti rozdělení lidí podle učení starých gnostiků. První třída lidí jsou podle nich pneumatikové, totiž ti, kteří již nastoupili mystickou cestu a jsou k Bohu. Pneuma je řecké slovo a znamená Duch. Druzí jsou psychikové, kteří věří v Boha a v duši, ale jsou zapleteni do nepravých zásad a nemohou najít cestu a tudíž zůstávají na jistou dobu zpět /Psyche je řecké slovo, znamenající duši/. A třetí jsou konečně hylikové čili lidé hmotní, řecké hylé je hmota, kteří nevěří ani v Boha, ani v duši, a musí projít ještě mnohými existencemi, aby se dostali nejdříve k psychikům a nakonec k pneumatikům.
Pozn. překl.
.................
Čtvrtý Mistr označuje duši jako jiskru božské a nebeské podstaty a to se hodí dobře pro naše chápání, protože tím vidíme, že duše patří svou přirozeností na nebesa.
Kam padne hrouda země, tam padne, dolů a to ukazuje, že místem klidu celé země je pozemský základ. A kam vyletí jiskra z ohně, vzhůru, to ukazuje, že nebesa jsou jeho pravým místem odpočinku. A my jsme takovou "jiskru" vyslali k nebesům v duši našeho Pána Ježíše Krista. To dokazuje, že místo odpočinku všech duší není nikde jinde než na nebi. A tím je řečeno, že duše patří celá do nebe. Tělo je stvořeno ze čtyř živlů a jejich místo spočinutí jest odjakživa země. Ale duše je tak pevně spojena s tělem, že musí věčně zůstat pospolu: a přece jen patří tělo zemi a duše nebi!

Orgánové hodiny

14. května 2011 v 19:59 | LoV. |  Léčba
Na obrázku jsou časy maximální aktivity jednotlivých orgánů. To je již obecně známo. Minimální aktivita zobrazených orgánů nastává o 12 hodin později. Pokud chceme na ně působit, pak v době jejich intenzivní aktivity je to správně.
Dříve zmíněné přípravky nyní snadno můžete použít podle obrázku. Lze se léčit jak v cyklu denním, tak dlouhodobě dle ročních období. Pokud jde o prevenci, zvolte čtvrtroční etapy. Je-li již nemoc akutní, působte na orgány denně.
.................
Obrázek současně ukazuje celý den a celý rok (obdobně to funguje v Astrologie kdy Den = Rok!! jo, jo a v Bibli 1000 let je Rok, no jde vždy o to, co se pod pojmy rozumí, ne každý rok má, dle Slunce pouze, 365 a kousek dne).

Od AB - včetně ABU

11. května 2011 v 22:03 | LoV. |  Mystéria
ABU tady ještě je.
.......
AB eg. - lidské srdce, jež je sídlem Božského Já. Zobrazováno bylo jako váza se dvěma oušky a pokličkou.
ABARIS - divotvorný věštec a žák boha Apollóna, zván také Aerobat, protože se prý dovedl pohybovat ve vzduchu, létat na šípu, darovaném mu od boha Apollóna. Po léta nepotřeboval jíst. Nemoci léčil zaříkáváním. Město Spartu v Řecku hladem zbavil moru.

ABATUR gn. - Otec všehomíra a Demiurgův - viz tam.

ABECEDA - seřazení písmen kteréhokoliv jazyka ustáleným pořadím. Pro okultismus je důležitá abeceda hebrejská, pro magickou sílu jí připisovanou, pro číselnou hodnotu jednotlivých písmen, jakož i symbolů jednotlivých hlásek. Důležitostí této abecedy se obírá zejm. kabalistická kniha Jesíra (Jezirah). Hebrejská abeceda má 22 písmen, či znaků. Prvý Alef A číslo 1, symbol člověka; druhý Béth B má číslo 2, symbol úst; třetí G Ghimel má číslo 3, symbolizuje ruku hmatající; čtvrtý Dáleth D s číslem 4, symbolem ňader a klínu; pátý He E je číslici 5 a značí dech; šestý Vau V má 6 a znamená oko, ucho; sedmý Zain Z s čís. 7 (šíp); osmý Chet H čís. 8 (pole); devátý Thét Th čís. 9 (přístřeší); desátý Iod I čís. 10 ukazováček; jedenáctý Kaf Ch K čís. 20 (ruka zavírající se); dvanáctý Laméd L čís. 30 (napřažená paže); třináctý Mém M čís. 40 (žena); čtrnáctý Nun N čís. 50 plod; patnáctý Sameh S čís. 60 (had); šestnáctý Hain Gh čís. 70 (hmotné pouto); sedmnáctý Phe P čís. 80 (ústa s jazykem); osmnáctý Tsade Ts čís. 90 (střecha); devatenáctý Kof K čís. 100 (sekera); dvacátý Reš R čís. 200 (lidská hlava); dvacátý prvý Šin Š čís. 300 (šíp); a dvacátý druhý Thau T čís. 400 (ňadra). Abeceda řecká je v mnoha hebrejské přizpůsobena jako např. alfa - alef, beta - béth, gama - ghimel, delta - daleth,.. Ale ona nedosáhla této síly, kterou nemá ani abeceda latinská.

ABÉL hebr. Hábel - dech pomíjejícnosti, druhorozený syn Adama a Evy, předobraz Vykupitele. Byl podle učení bible zavražděn svým starším bratrem Kainem - viz Kain.

ABELITÉ - křesťanská sekta ve 4.st. n.l. v sev. Africe. Zavrhla manželství, domnívajíc se, že ani Ábel nebyl ženatý, poněvadž není o něm známo, že by měl děti. Aby nevyhynuli, přijímali děti cizí. V 18. st. vznikla jiná sekta Abelitů v Německu. Její členové tvrdili, že mají všechny ctnosti Ábela.

ABHEDANANDA - žák Rama Krišny - viz tam. Sepsal jeho učení, mimo to spis _Pět stezek k nejvyšší Pravdě_.

ABHINAMÍM skrt. - přívlastek (jazykový tvar) Boha Agniho.

ABHINVESA skrt. - děs, hoře.

ABHYNA skrt. - je čtvrtý ze sedmi stupňů dhyâny - viz tam.

ABIGOR - zlý démon.

ABRACADABRA - magické slovo, kouzelná formule, kterou se léčila zimnice a to buď vyslovováním nebo napsáním. Slovo se psalo tak, aby z něho vznikl trojúhelník. Původ formule je nejistý, je spojován s abraxasem viz tam. Tato formule znamená přesně: jdi pryč, skryj se, ujdiž otec zla!
ABRACADABRA
.ABRACADABR
..ABRACADAB
...ABRACADA
....ABRACAD
.....ABRACA
......ABRAC
.......ABRA
........ABR
.........AB
..........A
Vždy v nižší řadě je o jedno koncové písmenko méně. (Tečky tam nepatří - ale musela jsem mezerky vytečkovat, aby text pod sebou držel ten správný trojúhelníkovitý tvar). Zdola vpravo vzhůru čtěte: abracadabra..

ABRAHÁM hebr. - otec množství, původně Abram - otec vznešený, syn Tháreův, původem z města Ur v Chaldeji. Manžel Sáry. Obdržel zaslíbení od Boha, že se stane praotcem velkého národa. Syn jeho Isaak se stal praotcem Izraelitů a Edomitů, syn Ismael a jeho otrokyně Hagary se stali "praotcem" Arabů. Abraham zemřel ve věku 175 let roku 2000 před n.l. Byl pochován vedle své ženy Sáry v jeskyni Mambre poblíž Hebronu.

ABRAHAMITÉ - náboženská sekta vzniká na Chrudimsku po Bitvě na Bílé Hoře. Zavrhovala Nový Zákon. Modlila se jen Otče Náš a přátelila se s Židy. Byla vypuzena císařským dekretem r. 1775 a poslána do dolů v Sedmihradech.

ABRAHÁMOVO LŮNO - biblické rčení, které znamená nebe.

ABRAXAS nebo i Abrasax - znamení Boha projevujícího se, manifestujícího se oproti božství nezjevenému. Z eg. slova Abrak a Ax (svaté jméno). Nápis Abraxas byl používán na starých gemách a amuletech, které byly zvány abraxasy. Vedle nápisu Abraxas bývala na amuletu figura s kohoutí hlavou proti klečící figuře žáka, který měl být zasvěcen. Kohoutí hlava je znak gnostický. Jindy má Abraxas podobu lví nebo hadí. Abraxas používali nejvíce gnostikové.

ABSOLUTNO - je něco, co je naprosto nepodmíněno, něco, co je zcela nezávislé na jiné podstatě. Absolutno je proto také Bůh jakožto bytost naprosto nezávislá, nejsvrchovanější.

ABULAFIA ABRAHAM - saragosský rabi ve Španělsku mezi 1240-1285. Zakladatel kabalistické školy Abulafia. Z jeho spisů uvádíme _Sedm stezek zákona_ a _Epištola rabbimu Salomonovi_.

Tabulka zkratek

8. května 2011 v 19:57 | LoV. |  Mystéria
Jako alch., gn., ad.
.................
- Viz tam - znamená další info u daného slova, písmene apod.
alchymistický, alchymie - alch. = jinotaje skrytě řečeny pomocí chemických změn..

egyptský - eg.

esoterní - esot.

gnostický - gnost.

hebrejský - hebr.

chalcedonský- chald.

indický - ind.

latinský - lat.

náboženský - náb.

německý - něm.

sanskrtský - skrt.

řecký - řec.

římský - řím.

ch čteme jako č v skrt. a dáme pod písmeno Č


Rohlíčky, houstičky

5. května 2011 v 19:46 | LoV. |  Pokrmy
500 g polohrubé m., 30 g droždí, 1 vejce, 50 g másla (ne náhražky, platí napořád), čtvrt litru mléka, sůl, mák nebo kmín a vejce na pomazání.
Houstičky:
Vypracujeme tužší těsto a necháme vykynout. Pak ho rozdělíme na 30 stejných dílků a každý ještě na tři kousky. Z těchto tří válečků upleteme "pletýnku". Pokládáme na vymaštěný plech, mažeme vejcem anebo jenom bílkem, sypeme solí a kořením - jedním či oběma.
Za 15 minut jsou upečeny.
..............
Rohlíčky:
Z rozváleného těsta nakrájíme delší trojúhelníčky do hmotnosti 30 g. Potřeme rozpuštěným máslem, svineme ke špičce, pečeme, mažeme i sypeme jako houstičky.

Od A do AB

3. května 2011 v 15:20 | LoV. |  Mystéria
AB už tady ne, až v dalším článku.
...............................................
A - je první písmeno skoro všech abeced na světě, mimo japonskou, ethiopskou, tibetskou a další méně běžné. A má značnou magickou sílu. Hebrejsky je zváno Alef, což z semitských přejatých řečí značilo Býka (Taurus) a jeho souhvězdí. Řecky se nazývá Alfa, toto označení se užívá i pro číslo a pro hvězdy, jež se nám jeví jako největší. Význam písmene A nejlépe charakterizuje Kristův výrok: Já jsem Alfa a Omega, já jsem počátek a konec, první a poslední.
Později až textů přibude, nahlédněte i k Alef, Azoth atd. .... platí u všech dalších článků této kategorie.
AANROO - (j. egyptský) krajina v egyptském podsvětí, jež má 14 části a nazývá se Amenti, je porostlá pšenicí a je symbolem reinkarnace.

AARON - (z hebrejského Aharon) byl starší Mojžíšův bratr. Aaron byl nejvyšší kněz Izraelitů, ustanovený z rozkazu božího. Jeho kněžská hodnost se přenášela dědičně na nejstaršího syna rodu. Aaron byl výřečným obhájcem svého lidu před faraónem. Tvůrce zlatého telete. Jeho biblický prut byl uložen v arše úmluvy. Zemřel ve věku 123 let na hoře Hór. Jinak známá: Hora Aaronova, Džébel Hárún. Jeho nástupcem byl jeho nejstarší syn Eleázár.

AARONŮV NÁPRSNÍK - (z hebr. Chóšenhám mištát) znamená dutou část úboru hebrejského velekněze, utkanou ze zlaté tkaniny, posázené 12 drahokamy, na nichž byla označena jména dvanácti pokolení izraelských. Uvnitř se nacházely posvátné magické zástavy úrím a tummím, jichž se velekněz v těžkých dobách dotazoval. Jakmile velekněz oblékl náprsník, nabyl osvícení a nadpřirozené moci. Ony zástavy byly buď diamantové kostky nebo věštecké obrazy, zosobňující zjevení a pravdy. Víra v moc úrímu a tummímu byla ještě i ve středověku tak značná, že císař Karel Veliký dal vložit do své koruny imitaci Aaronova náprstníku.