Pochvalte kytky, když kvetou, poděkujte stromům na procházce, že rostou,
těšte se ze zpěvů ptáků, že je můžete ještě slyšet..
je mnoho a mnoho krásy na Zemi a můžeme ji denně rozšiřovat svým přispěním.

Únor 2010

Cesta domů - rozbor

23. února 2010 v 20:16 | LoV. |  Takový sen
I přes název je silnice vedoucí lehce, z kopce, ze samoty více k okraji města a dál dovnitř mezi lidi, do chumlu lidí, spíš pokrytá odhaleným asfaltem a místy sněhem, i mokrým.
Ze jejího a možná svého vrcholu, a to zcela nahá - přímá nic neskrývající - se blížím jen někdy k lidem, ze své přirozené samoty (když jsme na vrcholu, býváme sami..), která mi v podstatě vyhovuje. Zpět k lidem přicházívám snadno, jen pomyslím, jdu k nim, ačkoliv v nitru se mi moc nechce.

Přece jen mým domovem je spíš město, nějaké, ne konkrétní viděné ve snu a tam mi stačí, když vím, že nejsem sama. Ať už se lidi srocují kdekoliv, tak ale beze mne. A tak je mi to nejvíce příjemné.

Protože to co s sebou nosím = vozím, nemám chuť skrývat, ačkoliv to společenské manýry vyžadují a tak se občas podle daných vnucených pravidel přikrývám (skrývám v sobě ) uprostřed (v nitru) každého davu.

Tehdy mezi nimi však ukáži ze sebe (ze svého vnitřního bytí) jen co chci a kdy chci. A většinou spíše málo. To málo je však skutečnost (pravdivé), kterou mám v sobě. Sebekontrolu mám přímo morbidní a myšlenky vše zvažující letí jako blesky, dřív než situace přijde, dřív než do ni vjedu.
Vanička jede a jede - nezastavuje se, jede bez Zemského pohonu.. velmi rychle se musím rozhodovat "za mnou neovládané rychlé nepřerušované jízdy po cestě" životem a to za jízdy, která se nezastavuje a nedá mi pauzu, ani oddech, v níž bych měla šanci se zastavit a zvážit věci. Na logiku nebývá čas, inspirace, instinkt a intuice mne vedou kupředu. Ne, logicky vskutku můj život neběží. Stále pomalu, ale přece se sune vpřed, v souladu s tím, co si pomyslím (ve snu, tedy i v životě). Ovšem že mantinel mé vůle je malý!

Domov - tam mířím, ale současně vím, že není v tomto místě.. není ani v Místku, ani v Chlebovicích, ani v Praze, .. ani jinde kde to důvěrně znám, tak kde je? Tuto otázku ve vaničce musím vyřešit než má cesta skončí. Na cestě k neznámé lákavé Budoucnosti, jen vpřed a najít ho - ne domov jež míníme místo na Zemi, nýbrž Domov.

Vím, vanička mne tam nedoveze. Ale ona energie, která se bere odněkud, která slyší mé myšlenky a já její, která reaguje na ně, a já se poddávám, - ta přichází Odtamtud. Ta mne povede, spoléhám na ni.. a vede.

Kdo se budí, ten se probudí, uvidí Realitu.. Bez probuzení, dál po tomto životě, život Není, jen existence.

Takové bytí, které není vědomé, které člověk nechápe a proto nenalézá.
Ono město se měnilo v mé mysli v jiné, jako klamný obraz, jako faleš. Bylo záhadné, známé a pak už zase neznámé. Jako v jednom když jsou dvě, pomýlené, propojené a žádné z nich současně skutečné.

Všechny obrazy na Zemi jsou faleš, jsou dočasné, netrvalé a nelze se na ně spolehnout. Záleží na tom, co si myslíme, že vnímáme! Musíme najít něco mimo Zem, co nám dá jistotu, bezpečí a možnost stability, možnost se opřít. Tady ve vesmíru, na planetě, to není - vše se mění, promíchává, mizí. Vzniká a zaniká!
. . .

sv. Valentín

14. února 2010 v 15:29 | LoV. |  Fotogalerie

Mějte se hezky!
Obrázek ve Fotogalerii - Aktuality.

Barvy - skupina 6.

2. února 2010 v 22:38 | LoV. |  Esoterika
Purpurová?
Ta barva v sobě sdružuje všech sedm základních a spojuje je i tématicky. Vínově červená obsahuje i modrou hodně červené, v různém poměru, tak vyjadřuje její témata. Ten poměr.
Buď více červené je více dravosti .. Anebo více modré je více mentality.. Tyto kombinace si už jistě po předchozích článcích dokážete odvodit sami. Hodně zábavy při přemítání!