Pochvalte kytky, když kvetou, poděkujte stromům na procházce, že rostou,
těšte se ze zpěvů ptáků, že je můžete ještě slyšet..
je mnoho a mnoho krásy na Zemi a můžeme ji denně rozšiřovat svým přispěním.

Listopad 2009

Cesta domů

9. listopadu 2009 v 19:05 | LoV. |  Takový sen

Jinou noc navazuje tento sen dál. Tento co bude popsán. Ale současně předcházel snu Kamenitá cesta, asi o týden dřív přišel a toto mi ukázal.

Sjíždím z kopce asi od Chlebovic po silnici mokré i zasněžené a současně kamenité k Místku. Dojíždím v dětské plastové vaničce, jíž řídím k staré pumpě, původní. Myslím že je po pravé ruce dole na rovince v křižovatce. V reálu tam je? Asi ne. Sedím a jedu. Najednou si všímám, že jsem nahá a dále v ulicích budou určitě lidí. Také v této souvislosti pomyslím, že tam po rovině mi to nepojede a budu muset z vany ven. Ale není to tak. Vana jede dál lehce jen odrážením rukou o zem, lehce dál. Projíždím ulicemi, které se jeví jako pražské.. Je tam nějaké shromáždění lidí, asi je svátek, jenže jaký?

Mám na sobě deku, choulím se ve svém vozítku, ve vaničce a projíždím mezi nimi zcela nepovšimnutá.

Chci se dostat domů, ale nic kolem mi nepřipomíná mé bydliště. Přesto tam tudy jedu dál. A budím se..

Tlum lidí, několik desítek jakoby neměl tváře, všichni byli šedí až temní, do obličejů jim nebylo vidět. Zjevně se potřebovali a to co hledali, za tím šli - stáli! - spolu. Bylo jich mnoho. A já jsem se k skupině hledačů, či těch, co se domnívali, že již "vědí", já jsem se nepřidala. Naopak jsem toužila být neviditelná, aby mne neulovili! Nemířila jsem za davem a po jeho cestě. Vezla jsem se skrz ně nenápadně a pryč od nich, bez nich, jako jedinec, jako individualita. Po takových stezkách chodí mystici, po svých Cestách, které vně dav nemůže ukázat a které nezná..

Neboť taková není pro davy, pro skupiny, pro chumly. Taková je pro ty, kteří slyší Jeho hlas - myšlenky a Následují Ho! K takovému Cíli nás nikdo z lidí nemůže dovézt, tam musíme sami a někdy i ve skrytu, zakrytí "dekou"..

Mohu ze své pojízdné vaničky vylézt, nato jede velmi pomalu. Ale ani na mysl mi to nepřišlo. Ona ví kam jede, sedím v ní jako bych tušila, že až dojede, tak to tam potom poznám, .. Tak sedím, vezu se v ní a čekám, co mi příští chvíle prozradí, co uvidím a kam dojedu?. Protože já to nevím, kudy jít, nemá cenu z ní vylézt. Pak bych se to ono nedověděla, zůstávám..

Otázky k barvám - pokr. sk.5

1. listopadu 2009 v 20:28 | LoV. |  Esoterika
A hnědá?
Je to "barva" země, hlíny, půdy, zbarvení přírodní. Může vyjadřovat člověka, který má rád přírodu.

Je krásná, ale pokud se nosí jako jediná, jde o stagnaci.

V Přírodě je na podzim převaha hnědé včetně vykukující půdy, ale ... na jaře se zazelená a hnědé rapidně ubývá.

Je zase směsí základních barev. Modrá a žlutá v jistých poměrech dá vznik hnědým odstínům.

Když nějakou barvu někdo nesnáší? Co to znamená?
Když lidé mají nedostatek jedné, pak je příroda doplní doplňkovou. I v duchovním manželství to tak je. Někdo přece musí vydělat na chleba.

Jinak řečeno: když někdo tu jistou barvu "nemá rád", nepotřebuje to co ona proklamuje. Proto ji nenosí. V psychice to znamená, že potkává lidi, kteří mu tyto opomíjené kvality budou připomínat, ať chce anebo ne.

A tu nastane odpověď - já mám ale přírodu rád! To je široký pojem. Vodu, oblohu, pole, luka, lesy.. co? Rád ořete pole, zúrodňujete půdu? Ekologii máte přitom také na zřeteli? Pak se Vás to netýká, hnědou nosíte!

Mít rád má mnoho odstínu - pasivně, aktivně, uvnitř ní, zdálky, na obrázcích, v každém počasí, kvůli ní, kvůli sobě - atd..