Pochvalte kytky, když kvetou, poděkujte stromům na procházce, že rostou,
těšte se ze zpěvů ptáků, že je můžete ještě slyšet..
je mnoho a mnoho krásy na Zemi a můžeme ji denně rozšiřovat svým přispěním.

Červenec 2008

..časoprostor bez času a prostoru..

22. července 2008 v 13:31 | LoV. |  Takový sen
 


.. čas a prostor bez času a bez prostoru ..

Jak už řečeno, sníme. Pak jsme přeneseni vědomím do jiného jemnějšího těla, pro pozemské smysly neregistrovatelného. Ale existujícího a v něm máme prožitky v jemu odpovídající dimenzi. Vědomí Pozemské je v onen čas mimo, je nedostupné. U výjimečných lidí, což většinou nejsme, jsou obě vědomí na určité množství % propojená, až na 100.

Protože v duchovní oblasti, a to čím je kvalitativně vyšší tím více, zaniká časoprostor, nevíme jak dlouho jsme tam pobyli. Minuta zde, pozorovaná bdícím člověkem u našeho lůžka, se dá prožít jako roky tam. A rok hlubokého bezvědomí zde, připadá dotyčnému i jako malá chvilka, zatímco nám zde mohly uplynout měsíce - roky. Vše se prolíná, prostory, časy, místa, lidé, zaměstnání. Jsme vtrženi tam, kde se můžeme i za současného života nyní něco dozvědět.

Mimo tyto běžné a více mystické vědomější sny jsou sny, které dávají prorocké vhledy do událostí, které ještě nenastaly v minulých inkarnacích, ani v tomto životě. Přicházejí spíš jako pokyn k pomoci pro druhé lidi skrze ty, kteří si snové symboly umí vyložit a kteří Duchu věří a kteří jsou empatičtí a ochotní být nápomocni. Informace dostávají lidé zcela nesobečtí, soucítící s jinými bytostmi - různými. Jinak by zpráva daná materialistovi anebo neochotnému byla ztracená, zmařená, zbytečná. A to proto, neboť by se ji nezabýval. Považoval by ji jen za sen! Za náhodu, za možnost, za hloupost, za něco s čím se stejně nedá nic dělat, za to co by jej mohlo ztrapnit, kdyby to projevil atd.. Takový člověk se neoddá Duchu a nemůže být Boží nástroj. Slyší jen to své, upřednostní jen vůli svou - nikoliv ono biblické: Staniž se vůle Tvá.

Sny někdy, velmi ojediněle, mohou přinášet i dobrou vizi. To je odměna. Zde nejde o ohrožení na zemi života. A znalost pozitiv či přicházejícího Dobra není proto z hlediska Vyššího nutná. Je darem.

V malé chvíli mezi probuzením a naprostým přijitím k sobě - k dennímu vědomí - je fáze, ve které již nespíme, ale můžeme po nějaký čas nechat ještě sen chtěně běžet asi tak, jako film a dovědět se ještě o kousek dál, co tam bude. A koupat se v jeho přítomnosti, je-li nám milejší, než vstávání z postele - jde o sekundy.

Jsou také chvíle, kdy hrůzné snové prožitky nás vytrhnou k naprosto rychle čerstvému plnému dennímu vědomí i z nejhlubšího spánku, do nějž jsme upadli po velké únavě. Tělesný pot, koktání, vytřeštěné oči, křik nebo pláč v tu chvíli, náš vlastní, dokládá jen a nezvratně to, že prožitek snu je neméně závažný než denní vědomé bytí.

Tedy, kdy žijeme?

V umělém spánku se lépe hojí tělo i duše, nyní víme i proč. Spánek je čas, kdy je člověk blíž zdroji životní energie. Kdy se ji vědomě nebrání. Ta prochází jeho osobní duši a ozařuje duch a tělo. V noci má prioritu nad vědomím, proto věta: spánek léčí, platí.

Řeč Ducha k duchu

15. července 2008 v 20:09 | LoV. |  Takový sen
Pokud si sen pamatujeme, můžeme si po probuzení zkusit uvědomit, jak naplno jsme ještě před chvilkou žili. Vůbec jsme se nedomnívali, v době spánku, že o nic nejde.

Stává se, že někdy navazujeme a pokračujeme na minulý sen. Mezi pokračováními je někdy přestávka několik dnů, ale může být i více roků. Říkáme, že se sen se nám vrací.

Ano duchovní řeč nebyla pochopena a problém v současnosti z našeho života nebyl odstraněn. Proto jsme znovu a znovu stavěni do stejného dění. Nekonečný Kosmos má nekonečně času a také tolik trpělivosti s lidmi. Jednou porozumíme každému svému "spánkovému" jazyku. Symbolické řeči snu.

Po dobu spánku a jeho prostřednictvím, kdy je doléhaní vnějších vlivů na smyslové orgány omezeno na minimum, se tam v kdysi dobře nám známých končinách a časech, dostáváme dle denních i starých vzpomínek do reálných situací snových, které jsou zhmotnělé v jemnohmotném podání duchovní roviny a můžeme je prožívat a to i vícekrát během jediné noci. Nyní si vzpomeňte, když jste na něco vzpomínali, pokračovalo to i v době "nevědomí", v čase spaní. Minulost v tomto bytí je velmi blízka se spojit s Minulostí z minulých vlastních existencí. Vzpomínky jsou mostem, před usínáním, dostat se do příslušných vrstev nevědomí, kde mají kořeny, kde začaly obdobné zážitky už v minulých životech, tak podobné dnešním. Máme je tentokrát řešit jinak, pak ustanou.

Můžeme se ve snu podívat na své šaty do zrcadla, hovoříme s lidmi, dotýkáme se jejich těl, utíkáme, někteří létají.. žijeme. Pak si vybavíte po probuzení, že jste se dívala na jinou tvář, než máte nyní, a současně jste věděla, že jste to Vy. Pamatujete si i barvu a vzory na šatech, např. svatební hosty a jídlo na stolech.. Potkáváte své lásky, protějšky minulé i dnešní zapadané šedí dnů. Vesmír nedovolí zapomenout, rozplynout se, ztratit ničemu, co nebylo dokončeno, zneutralizováno. Láska má velký citový náboj a ze života do života emoce přechází s duchem do dalších těl. Pak ve snu se prožitek daný duchem a zapsaný na duši vrací. Čím silnější emocionální náboj je připojený k zážitkům, tím je přes "hranice" věků propojen s námi. Proto je dobré odejít z tohoto světa vyrovnaný, prost přání a zklamání, smířený. Tím si chystáme lepší další. Tím čistější a bělejší je "nepopsaný" list papíru - i tak popsaný, s nimž se dítě narodí do světa lidí znovu.
Létání - tento pohyb je nám vlastní a je řízen jen přáním a vůli. Jak hodně se blížíme obrazu božímu, tak hodně se myšlenka plní a zhmotní. Souvisí u duchovní úrovni rozvoje jednotlivce a je dobře, že člověk má tento potenciál dlouho nedostupný. Jen pomysleme, kdyby řekl a stalo se. Aby řekl, musí předcházet ono, pomyslet. Lidé dosud nemyslí pozitivně a přejícně. Nastala by hrůza.

Ale ve snu, blíž k duchovnějším kvalitám v jiné astrální obvykle dimenzi se něco již děje. Stačí chtít se vznášet, naklonit, skočit mnoho metrů, přes kopce a doliny, všechno lze a ještě prodloužit o kus skokový let.. Kdo zažil, ví o čem píšu. Nádhera. Zemská tíže tam není a její okovy také ne. Není tam Zem, že? Vládnou tam jiné zákonitosti. Naprostá beztíže tam však ještě také není. Většina lidí se v duchovním těle řízeném centrálou tohoto těla - duši dostává do Astrálu.
Pilní zduchovnělí žáci mystiky i do Mentální oblasti ještě blíže k Bohu, Centru vyzařování života. V mentální dimenzi je to zase trochu, tedy dost jiné. Tam se můžete vznášet právě jako myšlenka, bez omezení, pohybovat se pouhým zachtěním mezi planetami duchovními, podobnými zčásti našemu kosmu, klidně je oblétnout a jen tak svým tělem. Anebo se skrýt do stínu Urana a pozorovat rej jiných hvězd v duchovním provedení.

Návrat do reality je pak opravdu nepovzbudivý a tvrdý. Konec létání, zde musíme stát pevně na zemi.

..byl to sen, nebo den..

1. července 2008 v 18:46 | LoV. |  Takový sen
Tedy v noci se z tohoto všudy přítomného Vědomí, odpojením své pozornosti a tím utlumením vlastního vědomí, jakoby odtahujeme a necháme Vědomí, jehož jsme nedílnou součástí, plynout skrz a mimo sebe, aniž si jsme sebe a okolí vědomí.







Usínáme. To je doba, kdy nad vědomím denním nabývá prej vědomí noční. Nelze říct nevědomí. Protože nevědomí může být pro určité jedince vědomě dostupné. Jsme ve stavu, které není denním vědomím, ale není nevědomím, jak tomu rozumí psychologie. Obracíme se do svého nitra a tam se napojujeme silněji zpět na duchovnější životodárné energie, než je tomu za dne, které nás v zásadě udržují naživu. Bez spánku bychom dlouho nepřežili.

Zatím co si tělo odpočívá, naše noční vědomí se dostává do hlubších vrstev jiné části božího Vědomí a my jsme přilákáni být vnímaví k tomu, co se děje tam. Zcela se zapomínáme na to, co jsme a že jsme na Zemi - nyní. Jsme pohlceni jiným neviditelným duchovnějším tělem a zcela vytrženi ze světa. Centrum naši bytosti po dobu spánku již není malé lidské ego, zde bezvýznamné, ale duše, jíž jsme. Přebírá plně a po právu ve všech vyšších rovinách Bytí iniciativu, neboť duchovní dimenze jsou kvalitativně vyšší a ona - duše je vyšší než ego, než cokoli. Díky jí žijeme v noci v jiné rovině.

Tyto dvě odlišné roviny naši existence se střídají. V této vědomé pozemské plníme své nedodělky a doučování za mnohé = všechny své existence, pracujeme kontinuálně dále na sobě. Na sobě opakuji, ne na těch druhých. V druhé oblasti našeho bytí odpočíváme a jsme účastni minulých svých existencí. Dostáváme se do transpersonálních výšin a zažíváme to jasnější a příjemnějších, anebo se vracíme k černějším okamžikům své Minulosti prostupem do hlubších paranormálních duchovních rovin, do hlubších vrstev podvědomí, kam nás to táhne, pokud jsme škarohlídy.
Cokoliv jsme a vše co jsme kdy činili, to vše je pečlivě Kosmem uloženo a nám opakovaně předkládáno. Proč asi?