Astro esoterická společnost na Blog.cz

ALHIM - viz Elohim.

ALCHYMIE - arabsky Ul-Khémi (chemie přírody), řec. chemeia. Prastará věda, známá Indům, Babyloňanům, Egypťanům, Řekům. Přejata Araby a jimi do Evropy přenesena. Zabývá se přeměnou nehodnotných kovů v kovy ušlechtilé. Původ její připisuje se eg. bohu Thotovi, později známému jménem Hermes. Základní alch. myšlenkou bylo, že kovy mají duši a tělo jako lidé, kterážto duše je všem kovům společná. Egypťané za tuto duši považovali olovo a jmenovali ji podle boha Osirise, Osiris. Tato duše (prima materia) musela být něčím navázána, aby byl získán ušlechtilý kov, stříbro nebo zlato. Onen záhadný prostředek, který měl způsobit tingování nebo transmutaci obyčejných kovů, byl zván elixírem, tinkturou, kamenem mudrců. Tento kámen měl moc uzdravit neušlechtilé kovy a byl také považován za universální lék pro tělo, ale i pro duši.
Potřebnými přípravky při transmutaci (přeměně) byly Merkur filosofický, rtuť, která však nebyla totožná se rtutí běžnou, dále síra, také od naši odlišná a jako třetí byla sůl. Vlastní alch. práce sestávala z několika stupňů: a) Vyčištění materie či rozpuštění na vodu. b) Zhojení, poněvadž vše musí shnít, aby to bylo k novému zrození připraveno. c) Obmytí, to je zbavení všech nečistot. d) Koagulování, to je sražení tekutiny v pevnou hmotu, obyčejně v prášek. e) Kalcinování, dříve zvané zvápnění, což je okysličování kovů žíháním a poslední úkon sublimace, což bylo chemickým oddělením prchavých látek od neprchavých, při čemž produkt na rozdíl od destilace, kde je tekutý, byl při sublimaci pevný.
Při postupu zde uvedeném látka měnila barvy, z nichž tři byly nejdůležitější; černá (havran), bílá (orel), červená (lev).
Postup alchymistický značil zároveň cestu mystickou, při níž je člověk vnější přeměněn na člověka vnitřního, spojeného s Bohem. Proto také žádný alchymista nemohl dosáhnout cíle, dokud sám nedosáhl nejvyššího stupně zasvěcení. Rozluštění starých alchymistických návodů provedl Američan Hitchcock (viz Hitchcock). Všecky alch. knihy jsou totiž psány nesrozumitelně, protože jsou plny symbolů a náznaků. Kovy v alch. jmenované značí planety, jichž podle názoru starých učenců bylo 7, počítaje v to i slunce a měsíc. Slunce značí zlato, Luna je stříbro, Merkur rtuť, Venuše měď, Mars železo, Jupiter cín a Saturn je olovo.
Ze starých alch. spisovatelů dlužno uvést aspoň následující jména: Řek Zosimus Panoper, Aneas Gazeas v VI. st.př.Kr. Arab Geber, Mistr Raimond Lullius, adept Lascaris, Ireneus Philaletha, Michael Sendivoj, Mikoláš Flamel, Albertus Magnus, Jan Křtitel van Helmont, Jan Isak Holland, Seton Alexander aj. (viz jednotlivá zde uvedená jména jako hesla).
Největším podporovatelem alchymie byl v Čechách císař Rudolf II. (viz Rudolf II.).

ALEXANDER VELIKÝ - jeho sošky nosili staří Římané a Řekové jako talisman přinášející úspěch.

ALEXANDRIA - město egyptské, v deltě nilské. Založeno r.332 př.Kr. velikým macedonským králem Alexandrem. Stalo se největším duchovním střediskem starého světa a obnovitelkou hellenské kultury a její filosofie. Vliv alexandrijských vědeckých škol trvá dodnes v okultismu a v plné míře.

ALEXANDRIJSKÁ KNIHOVNA - pramen moudrosti starověké. Byla založena při alexandrijském museu za faraóna Ptolemaia Sotera (305-285 př.Kr.). Dosáhla prý množství sedmi set tisíc svitků. První pohroma stihla ji r. 47 př.Kr., když v ní byl obléhán rozzuřeným lidem Cajus Julius César. Při tom na 400.000 svitků shořelo. Královna Kleopatra přemluvila Antonia, aby na její znovuzřízení věnoval světoznámou bibliotéku pergamskou. Byla pak umístěna v nové budově, zvané Sebasteum. Patriarcha Theofilos dal r. 391 se svolením císaře Theodosia vypudit z Alexandrie pohanské filosofy, kteří však se v knihovně bránili. Při tomto boji prý veliká část knih znovu lehla popelem. Proto se míní, že tvrzení, podle kterého ji r. 642 spálil muslimský vojevůdce Amru ben Alas, není zcela správné. Zničením této knihovny ztratil nejen okultismus mnoho, ale i celý vzdělaný svět.

ALEXANDRIJSKË UČENÍ FILOSOFICKÉ - zahrnuje období od II. st. př.Kr. až do r.529, kdy císař Justinián zrušil filosofickou školu v Athénách a všechny ostatní. Období toto možno rozděliti na tři části. Prvou filosofickou školu alexandrijsko-židovskou. Jejími zástupci byli Aristobulos (150 př.Kr.), Philon Judeus (40 př.Kr.). Druhé období filosofie novopythagorská. Zakladatelem byl Nygidius Figulus (45 po Kr.). Nauka této školy o démonech působila na platoniky jmenovitě na Plutarcha z Chaironee (100 po Kr.). Vrcholem alexandrijské filosofie stala se filosofie novoplatónská tzv. novoplatonismus. Jeho zakladatelem byl r. 242 po Kr. zemřelý Ammonios Sakkas. Nástupci Plotinos, Porfyrios, Jamblichos a Proklos. Novoplatonismus konečně podléhá v Alexandrii křesťanství, neboť město stalo se jednou z jeho nejpevnějších bašt. Poslední pěstitelka novoplatonismu Hypatia (viz Hipatia) byla od pobouřených křesťanů r. 415 po Kr. veřejně usmrcena. Hellenismus, židovství a orientální nauky spojily se v Alexandrii k velikému prospěchu, k vybudování duchovního názoru na člověka, který podle alexandrijských filosofických názorů se nemůže povznésti duchovně rozumem, nýbrž jedině citem, obrazností a v extázi. Pravé blaženosti lze dosíci jen potlačením smyslnosti a životem asketickým. jediná pravá ctnost je zbožnost, která přivádí k Bohu a k úplnému ponoření se v Něm.

ALFITOMANCIE - starověké věštění ze zrn ječmene.

ALBERTUS MAGNUS - německý mnich (1193-1280), doktor universalis, zasvěcenec, astrolog, alchymista, representant magie, považovaný za čaroděje, ale později papežem za blahoslaveného prohlášený. Původně protivník alchymie, přesvědčil se o její pravosti. Z jeho alchymistických spisů nejdůležitější "Libellus de Alchymia". Z magických knih "De secretis mulierum", "De virtutibus herbarum, lapidum et animalum". Z astrologických nejslavnější _Speculum astronomiae" (Zrcadlo astronomie), kde nazývá astrologii vědou vznešenou. Soubor jeho spisů "Opera omnia" vydán byl roku 1651 ve 21 foliantech. Jeho žákem byl Tomáš Akvinský.

ALBIGENŠTÍ - manichaeistická sekta (viz Manichaeismus). Rozšířená v jižní Francii ve XII. st. Nazývána podle města Alby (hlav. město franc. depart. tarnského) Albigenskými. Sekta byla prohlášená za kacířskou. V krutých válkách počavších se v r. 1209. byla vyhubena. Křižáci, vyslaní proti těmto odpůrcům katolické církve, dopouštěli se neobyčejných ukrutností. Tak při dobytí města Beziers pobili veškeré obyvatelstvo v počtu 20.000 lidí, nečiníce rozdílu mezi katolíky a nekatolíky. Je znám výrok papežského legáta Amalricha: "Usmrťte všechno, však Pán Bůh své lidi pozná!"

ALBUBATER - vynikající arabský astrolog okolo r. 500.

ALEF - prvá hláska hebrejské abecedy (viz Abeceda). Odpovídá číslici 1, je symbol člověk. Původu semitského. V češtině Alef značí Býka, což je zevní já, které nutno potřít. Značí tudíž Alef i žáka mystiky, jinde opět adepta. V Alef je zahrnut nejen starý Adam ale i vzkříšený Kristus.

ALEKTRYOMANCIE - (kohoutí věštba), oblíbený způsob opatřování si věštby, hojně rozšířený u starých Řeků a Římanů, buď z kokrhání kohoutů, ale častěji ze zobání zrn. V písku se narýsoval kruh a ten se rozdělil na 24 dílů, z nichž na každý se namalovalo jedno písmeno a k němu položilo obilní zrnko. Do středu byl postaven věštecký kohout a sledován jeho postup sbírání zrnek. Podle toho, jak byla postupně sezobávána, byla sestavována slova věštby.

ALEUROMANCE - (z řec. aleuron je pšeničná mouka) starořecký způsob věštění podle mouky. Apollón jako patron této věštby měl přívlastek Aleuromantis.

AKKADOVÉ - Prastarý národ sumerský. Znalci nejstaršího klínového písma. Žili v Babylónii. Byli prý učiteli magie i samotným Chaldejům, což dosvědčují nalezené amulety Chaldejů s formulemi v řeči arkadské.

AKSAKOV ALEXANDR - (1832-1903) Ruský státní rada, později největší německý spiritista. Jeho hlavní díla "Animismus a spiritismus" a "Předchůdci spiritismu".

AKVARIADY - Létavice, padající v květnu (viz heslo Létavice).

ALASTOR - duch pomsty u starých Řeků. Tak dlouho pronásledoval vraha a třeba i ještě jeho potomky, až krvavá vina byla smyta. V užším slova smyslu byl Alastor mstícím se astrálním duchem zavražděného. Jindy opět je to jakási mužská obdoba bohyň pomsty Erinyí. Alastor je též jménem pro Nemesis. Viz hesla Erinye, Nemesis.

ALAYA - (skrt) Všeduše vesmíru (Anima mundi), universální duše, aspekt Bráhmy.

Příliš starostí o dočasné věci a málo o věci věčné, vlastní..
O nich praví sv. Augustin: Prokletí jsou všichni, kteří bloudí na božích cestách! O těchto lidech nechci dále mluvit, neboť ti se řídí svými zvířecími smysly a odlučují se tím od Boha.
Ale někdy také nalezneme "dobré" lidí, kteří příliš mnoho píle obracejí k svým potřebám a hledají své uspokojení přílišně v zevním světě. Proti těm praví Bůh: "Kdo svou duši miluje (tedy ve smyslu tělesném), ten ji ztratí, - a kdo svoji duši nenávidí (ve smyslu, že nedovolí svému nespoutanému chtíči a žádosti), ten ji udrží do života věčného".
Druhá překážka je výhradně proti "dobrým lidem a to znamená vlastně proti sedmi svátostem. Sacramentum znamená znamení. Ten nedojde k vnitřní pravdě, kdo z pohodlí zůstává lpět na znameních, protože těch sedm svátostí nám ukazuje k jediné pravdě.
Tak je m a n ž e l s t v í značka pravdy pro jednotu božské a lidské přirozenosti a pro sjednocení se, které patří duši s B o h e m. Kdo prostě zůstává stát při tomto znamení, ten si staví překážku proti věčné pravdě. Nesmíte se jen mylně domnívat, že manželský život je to, aby muž a žena se spojili, aby se řídili zevními smysly a aby žili podle choutek svého těla. Manželský a svázaný život je jenom tam, kde zachováváme povinnosti, totiž povinnosti manželství, čili "sedmero značek" a sedmero skutků milosrdenství.

*) Zde prozrazuje potají Mistr Eckehart vnitřní význam sedmera svátostí a říká výslovně, že svátost manželství znamená vlastně to, čemu my, mystikové, říkáme mystická svatba. Je to naprosto jasné z vět, shora citovaných. Také říká výslovně, že ten, kdo zůstává stát u zevních znamení svátosti, staví si překážku k věčné pravdě. Mistr Eckehart nemohl tehdy nic říct o mystických svátostech, které vlastně jsou svátosti pravé, protože jako katolický kazatel by si tím byl hrozně uškodil u církevních hodnostářů, ale ten kdo mystice rozumí, může číst snadno mezi řádky, co tím vlastně mínil. Jmenuje svátosti "znameními", tedy zevním znamením, které však bez vnitřní svátosti nemají ceny a nic nezmohou na cestě k pravdě. Pro nás jsou podobné jeho výroky nezvratný důkaz, že to byl veliký mystik a světec, který dovře znal cestu, který jí také až dokonce prošel. Proto jeho slova jsou posvátná.
Pozn. překl.
.....................
A dále jsou zase "dobří" lidé, kteří si sami činí překážky, když příliš ulpívají na lítosti a pokání. Zůstávají při znamení a nenamáhají se dojít k čisté pravdě. K těmto lidem pravil náš Pán: "Kdo je již osušen, nepotřebuje nic, než aby si umyl nohy." To má znamenat, že kdo se čistě umyl s celou lítostí a upřímnou zpovědí, ten se už nemusí zpovídat ze svých starých hříchů - má si jen mýt své nohy. Své touhy a své svědomí má očistit zpovědí z denních hříchů.
*) Zde je zas opatrně naznačeno, že tak zvaná lítost a pokání jsou jen zevními znameními, která nevedou k pravdě, nevedou k Bohu. A výrok Ježíše Krista o mytí nohou je tady úmyslně vsunutý, poněvadž toto mytí nohou patří k prvnímu mystickému křtu, o němž ovšem Eckehart mluvit veřejně nesměl. Proto končí tento odstavec zase jen ve smyslu církevním a mystérium mytí nohou zakrývá.
Pozn. překl.
.....................
Právě tak si činí překážka mnozí "dobří" lidé, když se přespříliš ženou za posvátnou svátostí t ě l a P á n ě, kdykoliv si ji jen mohou opatřit. Užívají nadmíru zevní pilnosti, pokud se týká vnější přípravy, ale nepřipravují se tím k p r a v d ě. Avšak pravda je něco vnitřního a nelze ji najít v zevním zdání. Proto přijímají tělo Páně nehodně, neboť veškeré svátosti nám jen ukazují cestu a způsob jak dojít k pravdě. Proto se nesmíme zastavit u symbolů.
*) Tady autor znovu zdůrazňuje nedostatečnost "znamení" čili zevní svátosti pro toho,kdo chce přijít k Bohu - totiž ku pravdě.
Pozn. překl.
.....................................
Lidé, kteří chtějí jít za duchem, za pravdou, za Bohem, musí se klaněti v duchu a v pravdě. To řekl sám Kristus ženě ze Samaří, která vážila vodu ze studny, když se Ho tázala, kde se máme modlit, zdali na hoře kde se modlili již její rodiče, anebo kde se modlí teď Židé? On ale odpověděl: "Přijde čas, ba již nastal, kdy praví zbožní, ani v chrámě, ani na hoře se modlit nebudou, nýbrž v duchu na místě božím".
*) Modlitba v duchu a v pravdě na místě božím je právě koncentrace do mystického srdce, kde sídlí Božství.
Pozn. překl.
........................
K tomu je třeba bližšího vysvětlení a to, že se máme modlit na všech místech a ve všech dobách.
*) To znamená, že máme provádět mystickou koncentraci pokud možno nepřetržitě, tak jako to činí dnes např. indičtí jóginové a tu je možno konat v každé době a na všech místech, poněvadž boží chrám nosíme v sobě!
Pozn. překl.
........................
Tak napomíná také sv. Pavel: "Máme se radovat v každé době a Bohu děkovat při každé příležitosti a modlit se bez přestání."
Tak se modlí ti, kteří z lásky k Bohu veškeré své povinnosti provádějí s podobnou oddaností, a kteří nestarajíc se o požitky, vycházejí ze svého já a klání se před Bohem pokorně a vše mu zůstavují.
*) To je zase karma - jóga, totiž jóga konání povinností. Viz můj překlad "Karmajoga" od Vivekanandy!
Pozn. překl.
...........................
Modlitbu ústy založilo sv. křesťanství proto, aby se duše odpoutala od zevních smyslů, ve kterých se rozptylovala ve věcech pomíjejících. Když pak soustředění se ocitne v hořejších silách, v rozumu, vůli a paměti, tu se zduchovňuje. A když se k tomu duch pevně drží Boha s celou pozorností své vůle, tu se stává božským. Pak teprve stojí v tom, co označíme pravým zbožněním, když došel ke svému cíli, k němuž jsa stvořen. Vždyť my jsme stvořeni jedině pro Boha a proto jsme také stvořeni podle Jeho obrazu. Kdo toto nesvede pojmout, aby se takto spojil duchovně s Bohem, ten není pravý duchovní člověk: "Bůh je duch, a kteří se mu klaní, musí se mu klaněti v duchu a v pravdě!"
*) V tomto odstavci mluví Mistr o modlitbě ústy, čímž tuto modlitbu jasně rozlišuje od modlitby duchovní čili koncentrace. A také vysvětluje, proč tato modlitba ústy byla v křesťanství zavedena. Rovněž zdůrazňuje, že jen ten, kdo se dovede soustředit na Boha do nitra, jen ten je pravý duchovní člověk a nikdo jiný.
Pozn. překl.
.............................
Přitom samozřejmě si jsi vědom, že veškerá rozmanitost jevů během modlitby musí být vyloučena: také lidskost našeho Pána jako něco zvláště přítomného, neboť Kristus sám řekl k svým učedníkům: "Je pro vás dobré, když od vás odcházím, neboť kdybych od vás neodešel, tu Utěšitel, Duch Svatý, nemůže k vám přijít, duch pravdy, kterého Otec pošle v mém jménu!"
*) Duch Svatý se jmenuje duchem pravdy proto. že dává člověku, do kterého vstoupí, dar proroctví, čili vnitřní slovo.
Pozn. překl.

AIGLE - viz Hesperidky.

AIN SOPH - (hebr) neomezenost. Podle kabaly značí Ain soph emanující a rozšiřující se Božství.

AIONOVÉ - viz heslo Aeoni.

AITAREYOPANISCHÁD - (skrt) jedna z Upanišad.

AJNANA - (skrt) Nevědění, Ajnâni (čti adžnáni, znamená bezbožný).

AJUYAHITA - byla podle tibetské mythologie bílá dcera žlutých rodičů, symbol panenství, pramatka bílé rasy.

AKACIE - její ratolest, symbol mistrů zednářských, symbol zasvěcení.

AKASA - (skrt) velmi jemná nadsmyslná duchovní látka, pronikající celým vesmírem. Značí též vesmírový prostor. Viz heslo Tattvy.

AKIBA BEN JOSEF - učený izraelský rabi z konce I. a II. st. po Kr. O něm praví Židé, že co Mojžíšovi nebylo zjeveno, bylo zjeveno Akibovi. "Kdo se odchyluje od Akiby, jedná, jako by se s životem svým loučil". Připisuje se mu, že byl autorem jedné ze dvou částí kabaly, a sice knihy stvoření Sefer Jesirah. Byl ve 120. roce věku svého umučen Římany, když se byl přidal k povstání proti nim, vedenému falešným mesiášem Bar Kochbou. Počítán je mezi židovské mučedníky.

Někdy se denní a noční bdění podobají. Když je člověk dost zahloubán a koncentrován, ztrácí kontakt s realitou a vidí obrazy v sobě, zatímco vně vnímá málo až vůbec.

Tady dochází při úporném přemítání nad slovy a hledáním a srovnáváním výroků řečníka a tezi v Bibli k probuzení podvědomí. Sama duše dává a pomáhá najít odpověď. Ozve se, když je intenzita soustředění obrovská. Její obraz uvnitř splývá s realitou vně, a pak to vypadá jak popisuji.

Jistě že tam nestal na pódiu duch a nevisely kůly. Ale vnitřní odpověď v podobě známých symbolů, propojená s viděnou realitou a doplněna pocity vede k odpovědi, kterou člověk právě hledá, pakliže jeho práh mezi vědomím a nevědomím je pružný a vycvičený denodenním cvikem (meditace atd..).

........

Tyto rozpojené kůly jsou dvě břevna a můžeme je dát na sebe jako kříž, nebo je nechat jako svislý kůl a příčnou opěru pod chodidla. Jde o to, že na detailu až tak nezáleží, ale záleží na obsahu sdělení. My tady na zemi jsme v zajetí hmoty a můžeme si ji symbolicky naznačit "křížem" - mám to ale kříž se zaopatřením aj. Můžeme si naznačit tyto potřeby a starosti i kůlem zabodnutým do Země, který ji probodává, trápí a tlačí... velice mi to leží na myli, bodá mne až u srdce když mám takové a onaké obavy a starosti a zítřek..

..........

Toto mé přemítání v čase přednášky, doplňuje ukazující postava - aby nebylo pochyb, že duchovní odpověď přišla a že se týká jeho, řečníka.

Velmi nepříjemný pocit plný obav a vyvolávající odpor znamená, že ne vše, co si interpretuje přednášející dle sebe, je správně vyloženo.

..........

Ale dav je okolo v pohodě. Pro ně takto viděná pravda stačila.

Ovšem pro jiné rozvinutější duchy může být taková pravda cestou, která je srazí dolů, tam kde už kdysi dávno byli. Takoví už nepotřebuji společenství lidí se stejnými názory, protože oni sami jsou odolní, nepotřebuji se spolčovat, aby se cítili pevně v kramflecích, protože ty vede jejich Já. Pravdy mají v sobě, poznají je od jiných argumentů naprosto neomylně a nemusí je sdílet s davem. Protože není pravdou, že většina musí mít pravdu.

Naopak - géniem je jeden z mnoha,

- mystikem je jeden z mnoha

rozvinutí jsou zdá se sami, ale ve Skutečnosti, kterou nevidíme, jsou spjati s vyššími úrovněmi, ty jim pomáhají; tedy zdaleka nejsou sami, jen očím těch druhých se to tak jeví.

[proto píše Bible: jste hluší a slepí - a myslí tím duchovně slepí, hluší, chromí]

AEONI - (Aiónové, andělé gnosticismu, viz Gnostikové). Aionů je i se samým Bohem 365. Bdí nad zbloudilým pokolením lidským a připravují jeho spásu. Kristus sám je počítán gnostiky mezi Aióny.

AEŠMA - nejobávanější ze zloduchů Ahrimanových (viz Ahriman). Tobiáš líčí Aešmu (Asmodea) oděného v krvavou zbroj. Je démonem zběsilosti a surovosti. Židovský Talmud praví o něm, že se ho král Šalamoun zmocnil, ale později on sám posednuv Šalamouna, nějakou dobu místo něho vládl. Asmodeus, jak prví Tobiáš, zabil sedm snoubenců Sáry, dcera Ragnelovy.

AEROMANCIE - je věštění podle povětrnostních úkazů.

AFRODITÉ - (lat. Venus) Řecká bohyně, původně čisté lásky, později pohlavní, dále krásy a půvabu. Dcera Zéva a Diany. Podle jiných pověstí vynořila prý se na svět z mořské pěny.

AFTHÁRTODOKETI - monofysitická sekta ze VI. století, která tvrdila, že Kristovo tělo již před jeho z mrtvých vstání nebylo podrobeno zkáze.

AGAPY - hody lásky, spojené s večeří Páně. V prvých dobách křesťanských konány v katakombách, na hrobech mučedníků, později v chrámech. Společné pro chudé i bohaté. Ve IV.st. zanikají, jednak pro různé nešvary a kvůli zákazům biskupů.

AGATHODÉMON - dobrý démon, Božská Moudrost, symbolizovaná hadem.

AGLA - (hebr.) slovo označující mystérium slunce, onoho mystického slunce ve slunci. Agla je také oním ztraceným slovem svobodných zednářů. Mimo to je jménem božského slunce El, z něhož je odvozeno jméno Eloah a Elohim.

AGNI - indický bůh svatého ohně obětního, při němž on je prostředníkem mezi obětujícími lidmi a bohy. Jeho synem byl Skandu, bůh války. Opěvován byl hojně ve starých Védách.

AGRIPPA JINDŘICH KORNELIUS Z NETTESHEIMU - (1486 až 1535), německý zasvěcenec, bílý mág, mystik, kabalista a astrolog. Narodil se v Kolíně n. Týnem (Köln a.Rh.). V Paříži založil společnost pro studium tajných věd. Život vedl nestálý, jsa jednou vojínem, po druhé přednášečem, učitelem, astrologem. Ač pronásledován, neustále se pilně vzdělával v tajných vědách. Toku 1524 se usadil v Lyonu, kde došel veliké slávy, takže se stal osobní lékařem krále Františka I. Když pak odmítl provést jakýsi horoskop o výsledku válečného tažení, upadl v nemilost a opustil Francii. Později se vrátil a zemřel v Grenoblu. Jeho stěžejní prací je důležité dílo "O tajné filosofii" (Philosophia occulta), které je téměř encyklopedií okultních věd. Z jiných prací "De triplici ratione cognoscendi Deum" (O trojnásobném způsobu poznání Boha).

AHAMKARA (skrt.) je pocit a uvědomování si nižšího já v člověku (Egoismus, viz Jáství).

AHAMKARA-NASA (skrt.) zničení mysli nebo vnějšího já.

AHAM-SFURTHI (skrt.) je nepřetržitý záblesk Božského Já.

AHAM-VRITHI (skrt.) činnost lidského já-ega.

AHASVER - věčný Žid. Podle legendy Josef Cartaphilus, vrátný Pilátův, který prý Krista udeřil do obličeje, řka mu s posměchem:"Jdi přece Ježíši, jdi rychleji, proč jsi tak váhavý!" Spasitel prý mu na to odpověděl: "Jdu již, ty však zůstaneš." Tak Josef žije dosud. Kdykoliv dosáhne sta let, onemocní zvláštní chorobou, pak se uzdraví a je opět třicetiletý. Nyní je velmi nábožný a žije prý v Arménii. Legend o Ahasveru je větší počet.

AHISMA (skrt.) ničemu neubližovat, je jógická vlastnost nezpůsobit žádnému živému tvoru bolest, ani myšlenkou, ani slovem, ani činem.

AHRIMAN (Angro Mainuš) zlý duch zoroastrismu, odvěký nepřítel boha světla Ormuzda (viz Ormuzd). Vede s ním stálý boj, chtěje zmařit jeho dobré dílo, nebo je aspoň zeslabit. Proti životu, který Ormuzd stvořil, staví smrt. Na lidstvo sesílá nemoce a bídu. Jeho sídlem je nekonečná temnota. Jeho hlavní spolupracovníkem je zloduch Aešma (viz Aešma). Ahriman se snaží zničit oheň, symbol světelného božství Ormuzdova. Sám však je zbabělý a jedenkráte v boji se světlem podlehne. Snažil se překazit i narození Zarathuštry, zakladatele zoroastrismu a proroka Ormuzdova. Peršané si ho představovali jako lstivého hada a přinášeli mu i oběti, aby se jim nemstil.

AHURO-MAZDAO - Pán nejvyššího vědění, později zvaný Ormuzd (viz Ormuzd), staroperský Bůh, representant duchovního života, žijící ve věčném světle, tvůrce a strážce Všehomíra. Vykonavači jeho vůle jsou archandělé amešaspentové (viz Amešaspentové). Je jich celkem sedm. Ahuro Mazdao má svého Ducha Svatého (Spenta Mainuš), jehož moudrost vše provádí, kdežto Ahriman, zlý duch, jeho dílo poškozuje. Synem Ormuzdový je Adár, bůh posvátného ohně.

AHUT - (eg.)voda nesmrtelnosti a očištění (svěcená voda starých Egypťanů).

ACHAMOT - podle nauky gnostické lidský duch v hmotě tělesné spoutaný, toužící po uvolnění a opětném povznesení s v čistou duchovnost.

ACHERON - (řec.) jedna z řek, tekoucích v podsvětí (řeka Mavropotamo v Řecku). Při řece pěstován kult mrtvých. Tento kult přešel z Řecka do Itálie a ujel se zejména u národa Etrusků.

Jsem tichoučká, nehybná a poslouchám koncert. Svůj vnitřní. Trvá několik vteřin. Zleva zní vysoký tón. Pak po chvíli se změní v tiché znění a to ve zvonění, které slyším z obou stran. Hezký zážitek a krásná hudba. Těžko to slovy popsat. Je to šabd, božský chór vyhrává, nebeská hudba zní, a je šíleným štěstím být toho byť alespoň jedenkrát člověk účasten, moci být toho svědkem.

Ve dne jsem na přednášce, ale to co slyším, mi odporuje a nesedí s Bibli. Dokonce to vadí i rozumu.

Občas tu a tam jsem zašla na různé náboženské a duchovní setkání. A to bylo jedno z nich u nejmenované známé "skupiny velké".

Hledím na řečníka a za ním ze tmy vystupuje úplně čirý stín a pohybuje se vlevo z mého pohledu. Dívám se, trvá to několik vteřin. Jsem jak socha, ani nedutám, abych zjevení nezaplašila svou nepozorností, ani nedýchám.

Dál za pár vteřinek ještě vidím geometrické tvary jako stíny, vypadají jako přímkové kůly, jsou dva a vedou šikmo za řečníkem dolů, zůstávají však vnějšími konci vzdálenějšími ve vzduchu, každý z kůlu má jiný úhel náklonu tak okolo 45° více a méně stupňů. Ty tvary tam nemůže nic vrhat. Rozhlížím se. Od čeho by to mohlo být? Není od čeho.

Pak ještě vidím vedle řečníka postavu, která ukazuje na něho a pohybuje se bokem zprava do leva blíž k němu. Cítím, že její gesto je varováním.

.........................

Je lépe číst části Bible jak jsou, nepřidávat k tomu žádné subjektivní výklady dle rozumování, když člověk hledá.. číst a číst čisté slovo, pak se samo začne v nitru vysvětlovat, každému podle jeho aktuálního vývoje a jeho schopností pochopit Pravdu.

I podvědomě myslím na své ratolesti. Na dovolené je vidím tak, jak jsou zvyklí doma. Jen jejich nálada se ukazuje do budoucna vyrovnanější a vstřícnější. Jistě nás v realitě čeká výlet a kluci budou fajn (později se to potvrdilo, měli postele nad sebou a byli jsme u Ještědu).

Touha mého nitra po muži mých snů, po průvodci na mých cestách v životě vystupuje z podvědomí a vstupuje mi do snů. Bylo by dobré nebýt sama. Velmi lehce kráčím vedle něj ve snu, jako v porcelánu, abych se ho "nedotkla" nejen tělesně. Muž je tedy zde osobou váženou a průvodcem, rádcem i pomocníkem vítaným. Takový, který má rád i syny..

Cestuji bludištěm svého nitra, místy jsou zdi pevné a neprostupné, dokonce jsou tu výklenky jako v chrámech a já je probádávám pohledem, co že tam mám? Moje cesta dle vůle míří dál a pryč. Ale nechci se vracet, chci jít s ním a vstříc zítřkům. Nakonec nacházím štěrbinku, která mne pustí dál a nebrání v úmyslech. Ale nebylo to hned ani snadné. Je nutné mít kuráž, protáhnout se skrz ni a je nutné mít odvahu sestoupit i níž z místa, kde právě jsme.

Někdy měníme život za obyčejnější a pro lidi chudobnější, ale výhrou je něco jiného, např. nalezení toho, co mi dělá radost. Nalezení větší svobody, ačkoliv post může být společensky nižší.

Děti zmizely dřív, než se má cesta podle mé vůle začala ubírat do světa dolů, k nižším přáním a pryč od pevné zdi. Když člověk děti odchová, už tolik pozemských jistot nemusí mít, může se od těchto "hradeb" trhnout a být volný jako pták. Trochu jídla, trochu přístřeší, nenáročné přání a přiměřené prostředky do dalších dní stačí.

Ve dvou se jde životem lépe a když se dva mají, když mají jeden druhého, co více mohou chtít.. není nic víc než láska a přítel po boku.

Stalo se to? Ano..

Celkově klidně laděný sen i v době postrádání synů značí, že je vše v poho. Děti odrostly a zařídily si své životy a tak se i stalo.